Jde o akt msty, tvrdí učitelé

Učitelé, kterým ředitel Vladislav Slavíček nenabídl prodloužení pracovní smlouvy, anebo je prý psychickým nátlakem donutil podat výpověď, se domnívají, že jde o akt msty. „Nejsme k němu loajální. Jde o trest za to, že se nestydíme veřejně říci svůj názor,“ řekl například Vladimír Císař, vyučující se sedmnáctiletou praxí, který neváhal poměry na škole přirovnat k období komunistické normalizace. „Loajalita ke škole je důležitější než morálka. Nepohodlní lidé jsou zatlačováni,“ přidala se Monika Mikulincová. Ani ona se v září v Kutné Hoře se studenty nepotká.

Ředitel: Je to interní věc školy

Ředitel gymnázia a kutnohorský zastupitel Vladislav Slavíček (ODS) se k personálním otázkám na škole odmítl vyjádřit s tím, že jde o interní záležitost. „Pokud by měl někdo pochybnosti o dodržování zákonných či etických norem chování na gymnáziu Jiřího Ortena, nechť se obrátí na nadřízené orgány nebo na Českou školní inspekci,“ řekl Slavíček.

Kraj: Slavíček má naši důvěru

Za ředitele se postavil středočeský krajský úřad coby zřizovatel školy. „Pod vedením ředitele Slavíčka si gymnázium vede znamenitě nejen v rámci kraje, ale i v rámci celé České republiky. Má tedy naši plnou důvěru,“ uvedl mluvčí kraje Martin Kupka, který připustil, že i skvělé výsledky školy a jejích absolventů nevylučují možné problémy uvnitř pedagogického sboru. „Jde o práci s lidmi a to je vždy složité,“ dodal. Kupka zároveň zdůraznil, že pokud by kdokoliv z pedagogického sboru adresoval ke zřizovateli stížnost, kompetentní lidé by se jí neprodleně zabývali.

Libor Vacek z České školní inspekce míní, že pokud na škole panuje napjatá atmosféra, dříve nebo později se to projeví bez ohledu na současné skvělé výsledky. „Destrukce mezilidských vztahů je ale postupná. K prudkému zlomu nedojde,“ uvedl Vacek.

Učitel: Na gymnáziu to připomínalo normalizaci

Ovládla kutnohorské gymnázium Jiřího Ortena vláda vyvolených, kteří musí na slovo poslechnout ředitele Vladislava Slavíčka? Co se na škole děje? „Řada z kantorů pocítila změnu,“ říká jeden z těch, kteří školu opustili. „Už nemělo cenu dál bojovat a zbytečně plýtvat energií,“ sdělil Vladimír Císař, který dal k poslednímu červnu výpověď. A s naším Deníkem si byl ochoten o poměrech na škole otevřeně promluvit.

Proč o tom chcete mluvit veřejně, když vedení školy považuje situaci za interní?
Protože to není interní záležitost. Gymnázium je věc veřejná. A také patří do života Kutné Hory. Je pravda, že školu opustilo během roku a půl deset učitelů. Opustili školu, která je v rámci regionu i republiky prestižní. To zřejmě nemá mezi současnými českými gymnázii obdoby. Nemám sice právo mluvit za ostatní, ale troufám si odhadnout, že všichni a nebo alespoň většina z nich by zde učila dál, kdyby byly podmínky pro jejich práci dobré. Jenže ony se v poslední době změnily.

V čem?
Hodně o tom přemýšlím a mohu se přirozeně mýlit. A také důvody odchodu nejsou a ani nemohou být u všech odcházejících zcela totožné. Příběh každého z nás s v něčem odlišuje, každý to také vnímáme jinak. Ale přesto se domnívám, že podstatnou roli zde hraje atmosféra, která na gymnáziu vznikla. Zcela chápu, že někteří kolegové to vidí opačně, ale podle mne je zde tolik podobností s obdobím normalizace, že z toho mrazí.

Můžete to upřesnit?
Uvědomuji si, že řídit tak velkou školu není jednoduché. Ale podle mě vedení zvolilo v poslední době ten nejméně šťastný způsob. Způsob, o kterém jsme doufali, že patří do minulosti – totiž směsici populistického podbízení na jedné straně a mocenského nátlaku na straně druhé. Podle všeho je vedeno představou, že dobrý pedagogický kolektiv musí být především loajální k vedení. Samotná kvalita pedagogické práce jako by přestávala být důležitá. Kritika se považuje za projev neloajality (s tímto výrazem opravdu vedení při pohovorech s učiteli operuje - přitom je dávno známo, že právě kritik může být tím, komu na věci opravdu záleží, zatímco univerzální „kejval“ může jen předstírat). Ale právě na této bázi začal být sbor dělen. A vztah ke skupině „loajální“ a „neloajální“ se pochopitelně lišil. Řekněte: vzala byste zkušené učitelce francouzštiny, která má obdivuhodné výsledky a které se daří studenty pro tento jazyk získávat, právě hodiny francouzštiny a dala jí, snad naschvál, hodiny češtiny? A tak začala na škole vznikat atmosféra strachu. Učitelé se začali bát vyjadřovat své kritické názory, aby nezačali být řazeni k „těm druhým“. Sledovalo se, kdo se s kým baví, kdo vedle koho sedí na schůzi či u oběda. Řeklo by se obezřetnost… Ale jestliže se nastoupí tato cesta, je logické, že musí následovat kroky další. Objeví se snaha se těch neloajálních zbavit. Školu si přece rozvracet nedáme.

Jak se tato snaha projevuje?
Pravomoc vedoucího bohužel nabízí velké možnosti. Tak třeba tím, že se neprodlouží smlouva na dobu určitou. Co na tom, že mladá učitelka učí dobře a studenti ji mají rádi. Je označena za neperspektivní. A nebo se různými „legálními“ prostředky učiteli znepříjemní práce natolik, že dojde k přesvědčení, že nemá cenu vzdorovat a že je to plýtvání životní energií a časem. Bohužel, zdá se mi, k tomu všemu bylo zneužito i zavádění nové školské reformy.

Je podle vás výuka na gymnáziu nekvalitní?
To bych vůbec nechtěl tvrdit. Jsem přesvědčen, že na gymnáziu zůstává řada učitelů, kteří učí poctivě a kvalitně. A myslím, že to studenti poznají. Ale podle mě se to spíš odvíjí od osobních kvalit těchto učitelů a také od dobrých tradic školy. O pozitivním vlivu různých “jurodivých“ projektů mám spíš pochybnosti.

Kdy problém na gymnáziu vznikl?
Myslím, že v 90. letech i pár let poté šla škola dobrou cestou a sklízela zasloužené uznání. To, o čem mluvím, je záležitostí posledních tří nebo čtyř let.

Jste čtvrtým pedagogem, který opouští svou třídu těsně před maturitou. Co vás přimělo k takovému odchodu?
Dlouho jsem sám sebe přesvědčoval, že budu moci, navzdory okolnostem, o kterých jsem mluvil, dál fungovat, dál dělat svou práci. Že energii budu čerpat z toho, co mě baví – ze studentského divadla, z besed se známými osobnostmi a tak dále. Ale nešlo to. Každou chvíli se objevilo něco, co jsem musel „skousnout“. A tak člověk musel vážit : na jedné misce byla například moje třída, kterou jsem měl rád a která je šikovná, dále tam patřilo vyučování, které mne, snad pod tíhou ubíhajícího času, bavilo stále víc. A také různé aktivity. Ale na té druhé misce toho bylo stále víc. Příklad: Nechci ze sebe v tomto sporu dělat andílka, ale třeba starat se o chod školní galerie mě moc bavilo. Koneckonců sto deset výstav se ani jinak udělat nedá. A letos mi nový pan zástupce Posselt oznámil, že mi bude galerie příští rok odňata, protože „ s ní má vedení jiné plány“. Objektivní důvod nebyl.

Na gymnázium nastoupila teprve před rokem. Přesto odchází jako neperspektivní. Monika Mikulincová, učitelka francouzštiny, je jednou ztěch, které získaly nálepku nepohodlný, nepohodlná…

Vraťme se ale na začátek. Jak jste místo získala?
Odpověděla jsem na inzerát ohledně profesora francouzštiny. Škola se mi líbila, udělala na mě dobrý dojem.

Za jakých podmínek jste nastupovala?
Slíbili mi smlouvu na dobu neurčitou, ale při podpisu mi řekli, že jedné z kolegyň, co je na mateřské dovolené, by se to nelíbilo. Byla mi dána smlouva na dobu určitou, na jeden rok, s tím, že můžu kdykoliv přijít, aby se prodloužila. Nepřišlo mi to nijak zvláštní, ba naopak.

V průběhu roku ale musel nastat problém, když odcházíte. Kdy se co a jak změnilo?
Na začátku bylo vše dobré, ale jak říkáte, změnilo se to. První okamžiky zlomu nastaly v lednu. Jednalo se o školení. Vedení řeklo, že mě na něj pustí, když zůstanu. To mě překvapilo, protože někteří jiní takovou podmínku neměli. Domluvili jsme se, že se rozhodnu do konce března. Panu řediteli jsem řekla, že kdybych našla místo na Moravě, odkud pocházím, vrátím se tam. Nechtěla jsem lhát a předstírat, že tu zůstanu, a pak odejít. Ale už vlednu jsem byla rozhodnutá, že asi zůstanu i přes atmosféru, která nebyla příznivá. Zásadní zlom nastal v březnu. Pan profesor Císař vložil na web školy článek, ve kterém reagoval na proslov ředitele Slavíčka na plese víceleté třídy. Na poradě dostali kantoři otázku, zda se distancují od tohoto článku. Já se zdržela hlasování a bylo mi vyčteno, že se o tom bavím s žáky. Vedení se totiž doneslo, že jsem se o tom otevřeně bavila se studenty a řekla jim, že s článkem souhlasím. Od té doby jsem nebyla pro vedení perspektivní a den po poradě se na webu školy objevil inzerát, že se hledá nový kantor francouzštiny.

Jaké jsou tedy důvody odchodu?
Nebyla mi prodloužena smlouva, protože jsem neperspektivní a neloajální. A to i přesto, že jsme spolu s kolegyněmi a kolegou vytvořili vynikající pracovní tým a výsledky naší práce byly výborné. Mimochodem celý tento tým byl rozprášen. Kolegyni Roudné byly vzaty téměř všechny hodiny francouzštiny a bude učit hlavně češtinu, ačkoli odvedla vynikající práci na poli francouzštiny. Celý “Francouzský rok“ byl oceněn Francouzským institutem a ambasádou. Velmi si naší práce cenili, ale bohužel neměli tu moc, aby nám pomohli. Pan ředitel mi také začal vytýkat nedostatečné vzdělání.

A měl v tomto ohledu pravdu?
Mám vystudované učitelství na druhý stupeň základní školy. A to věděl, když mě přijímal. Říkal, že to vůbec nevadí. Přijímal mne na základě toho, že jsem byla dva roky ve Francii a mám mezinárodní diplomy DELF a DALF. A vzdělání jsem byla ochotna si kdykoliv dodělat. A nicméně, nejsem sama, kdo nemá vzdělání na předměty, které učí.

Můj další dotaz směřuje k petici. Byla totiž sepsána petice za setrvání vaší osoby na škole. Podepsalo ji kolem stovky studentů. Jak byla vedením školy přijata?
Autoři petice byli označeni za zmanipulované puberťáky. Škola se pořád prezentuje jako demokratická, a když se studenti demokraticky projevili, tak se to smetlo ze stolu.

A na závěr, co budete dělat dál?
Odcházím do Prahy a budu nadále v sektoru školství. Francouzský institut celý rok sledoval mou práci na gymnáziu a na základě toho mi nabídl další spolupráci. Nechci, ale aby se můj odchod prezentoval jako „odchod za lepším.“