Ten už posluchači zaplnili, vytvořili perfektní atmosféru a pamětníci nejen časů divadla Semafor odcházeli nadšeni. Letos pětasedmdesátiletá zpěvačka, která jako první v populární muzice začala nosit na veřejnosti brýle, se spojila s moravskou folkrockovou kapelou Bokomara, a dobře udělala. „Potkali jsme se někdy před šesti sedmi lety, potřebovala jsem dotočit jednu písničku na mé CD a Bokomara mně byla doporučena. Tak jsem za Lubošem dojela do té jeho obydlené zatáčky, obce Kobeřice a tam se seznámila s ním, jeho ženou i dětmi," líčila Naďa Urbánková osudové setkání.

Koncertuje s kapelou Bokomara
Od té doby nejen koncertují, ale natočili společně dvě desky a třetí, na kterou hudebně přispěli třeba Slávek Janoušek nebo Vlasta Redl, chystají.
V programu zazněly i nové skladby vzniklé právě ze spolupráce s Bokomarou, jeho páteř však pochopitelně tvořily nesmrtelné hity Urbánkové.
„Musím zmínit divadlo Semafor, kde bylo tolik báječných lidí patřících ke zlatému pokladu naší kultury.

A tam vznikla i písnička, která je pro mě mojí životní hymnou, přestože opěvuje závist, což je negativní pocit. Dva dny před Besídkou zvláštní školy za mnou přišel František Ringo Čech a vyzval mě, ať požádám Jiřího Grossmanna o text k bezvadnému foxíku, jak říkal. Jirka to opravdu dokázal a já jsem si všechno to, co v ní závidím, napsala tenkrát na dlaň. Když jsem ji dozpívala, bylo tři vteřiny ticho a pak propukl obrovský aplaus a já ji musela opakovat. Ten text je tak silný, až později jsem zjistila, že jej Jirka napsal v den, kdy se dozvěděl svoji osudovou diagnózu, já jsem si to prožila před pěti lety, ale nad tou krutou potvorou jsem vyhrála," vyznala se zpěvačka a některým posluchačům běhal mráz po zádech a její slova odměnili obrovským potleskem.

Po Závidím následoval další hit z pera nejen komika, ale i citlivého básníka Grossmanna Drahý můj a poté celá směska semaforských písniček, to už se na pokyn Urbánkové v sále svítilo a zpívali všichni. Po třech písničkách Bokomary, při nichž si frontmanka odpočinula, se vrátila, aby sál rozezpívala další nesmrtelnou skladbou – Blonďák s červenou bugatkou.

Zpěvačka vtipkovala o mužích
„Vždycky jsme se zamilovávala do blonďáků a brala jsem si černovlasé, možná proto to tak třikrát dopadlo," vtipkovala opět zpěvačka a na to zazpívala Svatební průvod. Regulérní koncert ukončila rozverná Vilém peče housky.
„Tenkrát měl zakázáno publikovat, tak jsem ten text přikryla já, ale teď už se může říkat, že jej napsal Zdeněk Svěrák," uvedla ji.

Společně zazpívali Kolíne, Kolíne
„Byli jste báječné publikum a skvělý byl i pan zvukař," vystřihla ještě díky, než ji nekonečný potlesk vrátil na scénu s přídavkem Houpání. Přestože po jejím konci už v sále svítila světla, posluchači stále seděli a tleskali, Naďa Urbánková se tedy ještě vrátila a společně s kapelníkem a celým sálem společně zazpívali skladbu Kolíne, Kolíne a její autor František Kmoch se jistě někde nad společenským domem spokojeně usmíval pod vousy.