Popularita značky z Týnce nad Sázavou na Benešovsku sice už dávno není tím, čím bývala v dobách centrálního plánování zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, ale i tak se, nejen v Čechách, najde řada lidí, kteří na stroje téhle značky nedají dopustit.

A protože Jawy staví, díky zlatým českým rukám, dodnes na piedestal um inženýrů i dělníků z české kotliny, drží při životě i kluby motocyklistů vyznávajících právě značku zrozenou už v roce 1929. „Jawa klub jsme měli už dávno, ještě v dobách, kdy se jezdilo na závody organizované Svazarmem," vysvětlil František Ptáčník, který se Jawám, ale nejen jim, věnuje jako prodejce náhradních dílů.

Kdysi v ČSSR snad ani žádný klub, který by se věnoval srazům motocyklistů, neexistoval. „Každý tenkrát chtěl závodit," připomněl Ptáčník.

Jenže to nebylo tak jednoduché. Motorek, které dodávala klubu týnecká továrna na Brodcích, bylo méně než adeptů závodění. „A tak se čekalo, až někdo dozávodí. Já konkrétně jsem se ale k závodění na motorce dostal až před padesátkou, za veterány. Jako mladý jsem se na motorce zranil a sedm měsíců jsem kvůli tomu marodil," zavzpomínal František Ptáčník.

Doba Svazarmu a podpory talentovaných závodníků ze strany Jawy je ta tam. Firma žije, ale k někdejší sportovní slávě má daleko. Možná právě nostalgie po ní povzbuzuje milovníky Jawy k tomu, aby se o stroje, které často zdědili po svých otcích, starali jako o poklad.

A některé vymazlené Jawy skutečně poklady jsou. Právě je členové motorkářských klubů vozí, lépe řečeno s nimi jezdí, na srazy v Čechách i v zahraničí.

Ilustrační foto.
Milují vůni benzínu, chrom a burácení silných motorů