V sobotu večer skončila jedna z nejvýznamnějších akcí v České republice - Filmový festival v Karlových Varech. Díky studiu žurnalistiky a dlouhodobé spolupráci s Kolínským deníkem se mi podařilo dostat do jeho zákulisí a být při tom.

Do Karlových Varů jsem dorazil až v úterý, tedy pátý den festivalu. Okamžitě poté, co jsem se ubytoval, na mě čekalo mírně nemilé překvapení. Každý den jsem totiž musel absolvovat zhruba dvacetiminutovou procházku do centra města, kde se festival konal. Řeklo by se hezká procházka, ale s taškou s foťáky, notebookem a dalším příslušenstvím, no nevím. Nicméně služeb autobusu, který jezdil jednou do hodiny a pokaždé trochu jinak, jsem využil jen jednou, ve všech ostatních případech mě čekala cesta pěškobusem. Zpáteční cesty vypadaly podobně, protože autobusy ve Varech po 23. hodině nejezdí a z tiskového centra se denně odcházelo nejdříve kolem půlnoci.

Okamžitě po vyřízení akreditace jsem se vrhl do víru festivalu. Ještě první den jsem si říkal, že to bude celkem oddechovka, k tomu se potkám se slavnými lidmi, nějaká ta party, co víc bych si mohl přát. Mé iluze však rychle zmizely. Fotoaparáty cvakaly, ruce jezdily po klávesnici, bylo toho dost. Každý novinář na svou kartu mohl využít až čtyři novinářské projekce denně, to se však povedlo málokomu. Ostatně posuďte sami.

Každou hodinu se děje něco, co stojí za zdokumentování, ať už to jsou tiskovky, příjezd hvězd k hotelu Pupp nebo jejich příchod po červeném koberci na projekci některého z filmů, a vy to všechno musíte stihnout. Denně se dal stihnout jeden maximálně dva filmy, a to ještě povětšinou po desáté hodině večer, kdy se člověk rozhodoval, jestli si půjde lehnout, nebo jestli se ještě půjde podívat na nějaký film. Osobně jsem během těch pár dní, které jsem na festivalu strávil, také pár filmů zhlédl. Většinou to byly filmy, které kdyby dávali v televizi, tak bych to rychle přepnul, ale musím říct, že jich většinu musím hodnotit kladně a i bych je mnohým doporučil.

Osobně jsem se nejvíce těšil na tiskové konference s Johnem Malkovichem a zejména Antonio Banderasem. Na tiskovku s prvním z jmenovaných jsem dorazil s dostatečným časovým předstihem, ale díky jednomu ze členů ochranné služby jsem se na ni nedostal. Dorazil jsem na ni totiž s fotoaparátem přes rameno a ještě tehdy jsem se domníval, že mi člen ochranky radí. „Vydržte tady venku, vyfotíte si ho při příjezdu a pak půjdete dovnitř,“ sliboval. Tak jsem v dobré víře počkal. Nebo byste šli raději dovnitř, když jste měl „zaručené“ zprávy téměř od zdroje? A opravdu – pan Malkovich přijel, spouště fotoaparátů cvakaly, že přes ně nebylo slyšet vlastního slova. Rozhodl jsem se tedy ještě s dalšími fotografy přesunout se na tiskovou konferenci. Jaké však bylo naše rozčarování, když nás zmiňovaný ochranář a rádce pustil, ale služba u dveří odmítla, že sál je naplněn. V tu chvíli ani náš rádce netušil co dál. Na povídání s Antoniem Banderasem jsem tedy vyrazil pln zkušeností a opravdu povedlo se. Fotoaparát jsem tentokrát nechal schovaný do doby, než jsem měl jistotu, že se na konferenci dostanu. První řada, Antoniovi zcela nadosah, věřím, že kdejaká žena a zejména jeho fanynka by dala bůh ví co, aby si to se mnou mohla alespoň na chvíli vyměnit. Téměř hodina mluvení utekla jako voda i díky tomu, že známý herec působil energickým a milým, až trochu familiárním dojmem a podle mě takový i skutečně je.

Město tepalo životem, který se přibližoval téměř Hollywoodu, samozřejmě v menším měřítku, ale o hvězdy různých národností ve Varech nouze opravdu nebyla. O to větší pro mě bylo překvapení, když jsem se bavil s kamarádkou, která je přímo z Karlových Varů. „Většina Varáků festival přímo nesnáší,“ prozradila mi. Všechno v obchodech, restauracích, barech totiž zvedne svoji hodnotu minimálně o sto procent. „Hlavně po festivalu se tu všechno tak na tři dny zavře,“ podělila se o skutečnost. Všichni jsou totiž tak unavení po více jak týdnu nepřetržité práce, že potřebují dostatečný oddych. Poté už se zde začíná opět žít životemměsta, které je prý i přes léto vzhledem ke svému věhlasu nad očekávání prázdné (osobně bych řekl prázdnější než kdysi bývalo). Snad si všichni myslí, že Karlovy Vary jsou v létě plné turistů, a proto tam raději nejezdí. Možná …

Martin Šnajdr