Kdo ve Štěpánovské tvrzi zavraždil českého krále? A kdo nahradí zesnulého panovníka na trůnu a dokáže v čele vojsk ubránit Země Koruny české proti nebezpečným a loupeživým Braniborům?

To byly dvě stěžejní otázky, na které v rámci celotáborové hry hledalo odpovědi téměř osm desítek skautů z Červených Peček.

Ti se v prvních třech červencových týdnech tradičně sjeli na prázdninový stanový tábor na svou louku k Trhovému Štěpánovu na Benešovsku, aby utužili partu a vyzkoušeli v praxi vše, co se během roku v oddílech naučili.

Tentokrát se přesunuli do středověku – na přelom 12. a 13. století. „Příběh není skutečný, nicméně postavy vycházejí z historie Trhového Štěpánova," popisuje Jana Váňová zvaná Vikuň, jedna z vedoucích, která se podílela na vymýšlení celotáborové hry a během její realizace měla hlavní slovo.

Na tábor děti dorazily ve chvíli, kdy drancováníchtiví sousedé ohrožují České země a starý král chce mezi českými knížaty - jednotlivé skautské oddíly totiž představují knížectví - najít svého silného nástupce, který by zemi před nájezdy útočníků chránil.

Kromě turnaje, který má vybrat nejschopnějšího knížete a nového krále, se však táborový příběh nečekaně zkomplikuje. A dostane přímo detektivní nádech. „Krále někdo zavraždí," říká Vikuň.

Děti tak soupeřily nejen o to, který oddíl mezi sebou bude moci vybrat následníka trůnu, ale během tří týdnů také zkoušely rozluštit záhadu: kdo je vrah? „Děti při různých soutěžích a hrách hledaly v rámci celotáborovky důkazy, které jim měly pomoci vraždu krále objasnit," vysvětlil další z vedoucích - Jirka Váňa alias Jeremi.

Okruh podezřelých čítal hned od začátku šest lidí z tvrze – byli to páže, kuchařka, výběrčí daní, žalářník, komtesa a šašek. „Určitě to udělalo páže. Připadá mi jako největší lotr," odhadovala týden před koncem tábora jedenáctiletá Tereza Saulichová alias Čertík z osmého oddílu.

„Kdepak, nejvíc podezírám kuchařku. Mohla králi otrávit jídlo," nabízel svou vyšetřovací verzi devítiletý Marek Bílý.

Napětí trvalo takřka až do samotného konce tábora. „Ještě dva dny před koncem stále nebylo jasné, kdo vraždil," podotkl Jeremi.

Vítěz celotáborovky nakonec nejenže odhalil králova vraha, ale také získal amulet, z něhož mohl přečíst klíčové heslo potřebné k tomu, aby mohl vytáhnout ze země králův meč. Tím se pak stal jeho pokračovatelem.

Vítěze přitom vyhlásil králův dávný přítel, věhlasný mudrc. Právě on nakonec určil, kdo vyhrál – tedy kdo si během velkého množství her během tábora nejvíc zasloužil právo získat amulet a přečíst z něj kouzelnou formuli.

Tvůrci her si dali opravdu záležet. Dobovou atmosféru navíc dokreslovaly i kostýmy, které tradičně nechybějí na žádném táboře červenopečeckých skautů. Děvčata i chlapci si tak s sebou přivezli typické středověké oděvy.

Děti i vedoucí se navíc vždy na dva dny mohli stát „šlechtici" s právem nosit speciální náhrdelník. Šlechtici se pak mohli těšit zvláštními výhodami. „Přednostně například dostávali jídlo, nemuseli na rozcvičku nebo se třeba mohli nechat nosit," objasňovala vedoucí Jana Matoušková řečená Hermi.

Podotkla zároveň, že letos poprvé autoři vymysleli dva druhy her – jedny se započítávaly do celotáborovky, jako tomu bývalo v minulosti, a za další pak šlo získávat zlaťáky. S nimi mohly děti naložit libovolně – buď je dát ve prospěch týmu a tedy do celotáborové hry, anebo si za ně u výběrčího daní dočasně koupit právě zmíněný šlechtický titul.

„Zlaťáky děti získávaly například za úklid nebo za škrábání brambor. Všichni měli stejnou šanci si vydělat, tedy i malá děcka. Navíc jsme týmy různě míchali a hrálo se nejen v oddílech. Sestavy pro hry, které se nepočítaly do celotáborovky, se losovaly. Víc se tak děti rozdílného věku při hrách skamarádily," podotkla Hermi.

A co se letos hrálo? Třeba dobývání hradu, který představovala pevnost z kartonu. Děti měly za úkol přemoci vedoucí skryté za hradbami. „Stříleli po nich hadrovými koulemi, jednotlivé části pevnosti byli obodovány podobně jako terč. Podle součtu bodů se pak poznal vítěz," upřesnil Jeremi.

O skvělou zábavu se postaraly i turnaje ve stolním tenisu a badmintonu nebo soutěž Tábor hledá talent, do které se mohly přihlásit všechny děti a předvést cokoliv, co výtečně umí.

Nechyběly ani puťáky a nocleh mimo tábor v lese.

Zpestřením pak byly noční hlídky ozvláštněné opět středověkými motivy. Dívkám se zjevovala bílá paní, klukům bezhlavý rytíř. Hlídka přitom měla za úkol nadpřirozené bytosti uhlídat a napsat na papír, kdy přesně je viděla a na kterém místě. Za odměnu pak úspěšní strážci obdrželi zlaťáky.

„Je to tady super," říká zkušený matador - třináctiletý Marek Toms alias Mára z jedenáctého oddílu. „Jsem už na třetím táboře a tenhle je zatím nejlepší. Baví mě třeba hry, kdy bojujeme s mečem," dodal desetiletý Kryštof Podhora zvaný Robin. A souhlasně přikyvuje i desetiletá Kristýna Vatlachová neboli Týny, která jela se skauty poprvé.

Celkem se letošního tábora, který byl už 46. letní prázdninovou akcí v historii, zúčastnilo 79 dětí. Někteří z nejmladších sice nesetrvaly až do úplného konce, přesto si pobyt užily.

„Co se týká věkového průměru, byl letošní tábor nejmladší za posledních několik let. Dětí ve věku od osmi do deseti let je hodně, jsou to silnější ročníky," uzavírá Vikuň.

Co zbývá dodat? Tábor prima, počasí přálo, takže za rok zase na viděnou.

                                                                      Za středisko Junák Červené Pečky Jarka a Luboš Jirků