Jste rodilý Pražák. Nebude se vám při spoustě času, který nyní v Kolíně trávíte, po metropoli stýskat?

To v této chvíli nedokážu říct. Kolín jsem doteď neznal, je to ale nádherné město. Fascinuje mě náměstí, co chvíli, když čas dovolí, se tam zajdu podívat. A pořád mě něco překvapuje – kašnou počínaje až po dlažbu, která je tam nádherně udělaná. Zkrátka Kolín se mi líbí, mluvím-li o centru, které jsem poznal. Sídliště jsem projel, ale po pravdě, ta jsou všude podobná, sám v Praze na sídlišti bydlím. Tým lidí, který jsem tu našel, je na výši, je obětavý a je místní, maximálně z míst vzdálenosti Čáslavi. Takže jsem spokojený.

Jak jste se dostal k tomuto oboru? Je to třeba rodinná tradice?

Kdepak. Pocházím ze železničářské rodiny. Táta i děda byli železničáři, táta byl přednostou stanice, takže jsem od tří let bydlel na nádraží, k tomu mám dopravní průmyslovku. Ale na vojně mě začala bavit auta, a tak jsem na inzerát hledající garážmistra – dispečera šel do Pražských komunikací. A tak už jsem zůstal. Tam to začalo. Začaly zimní služby, péče o čištění ulic a najednou ze mě byl fanda tohohle oboru. V roce 1993 jsem založil spolu s RWE společnost, která byla první konkurencí Pražských komunikací, postupně jsme se rozrůstali, až jsme se dostali na 280 tisíc lidí, které jsme ve čtyřech pražských obvodech obsluhovali. Poslední rok jsem pracoval jako poradce jednatelů AVE po celé republice, kde jsem dělal provozní audity. Je výhoda, že člověk měl srovnání jednotlivých provozoven.

Proslýchá se o vás, že jste velký fanda sportu. Je to tak?

Sport je pro mě fenomén, odmalička jsem hrál fotbal, dělal atletika, rekreačně volejbal, košíkovou. Pamatuju si, že když Motorlet soupeřil s Kolínem o postup do první ligy, ale to už je hezká řádka let. Zimní sporty pro mě moc nebyly, protože v Praze jsem měl na starost zimní službu. Dodneška mám rád sport, každý sport.

Kromě sportu a práce zbývá vám čas ještě na jiné koníčky?

Vždycky jsem měl přání vrátit se do dětství a stavět si modely železnic. Jeden sice doma mám, ale zatím na něj nebyl čas. Takže člověk si spíš odpočine u knížky. Máte tady v Kolíně pěkná knihkupectví, už jsem si v jednom tři knížky vybral. To bylo při mojí první procházce po Kolíně. Nepohrdnu historickými romány, sem tam sci-fi a mám rád i knížky trochu akčnější. Každá knížka má něco do sebe. A když se chci nejvíc odreagovat, přijdou na řadu DVD. Muzika i filmy. Od dětství jsem jezdil na vandry, konkrétně na osadu Hradišťko u Medníku. Letos v červnu tam budeme slavit 50 let osady, počítá se, že přijede 100 až 120 lidí včetně emigrantů. Takže na to se moc těším. Při kytaře a táboráku se člověk nejlíp odreaguje.

Jaký je váš názor na zastřešení fotbalových klubů pod jednu společnost?

Pro město velikosti Kolína to má svoji logiku. Dva kluby spolu obvykle soupeří, přetahují si hráče. Jeden z místních klubů, co vím, má dost silnou mládežnickou základnu, takže by to podle mě bylo ideální. Ale samozřejmě všechno je o vztazích.

Co říkáte kolínským problémům s neurvalými řidiči při ranních blokových čištěních komunikací?

Už jsem si o tom se zasvěcenými lidmi povídal, byl jsem podívat na blokové čištění v Masarykově ulici. Po pravdě, v Praze se při blokovém čištění nikdo s nikým příliš nepáře. Mým záměrem je udělat harmonogram a rozdělit blokové čištění po kratších časových úsecích. Ulice, pokud tam nestojí auta, je hotová za hodinku. Vzpomenu-li na New York (ne že bych tam byl, máme k dispozici videozáznamy), funguje tam jednoduchý systém. Na ceduli stojí časové rozmezí od - do. Mohu vás ujistit, že v hodinu, kdy čištění začíná, tam není jediné auto, a minutu poté, co zákaz zastavení končí, je narváno. Záleží zkrátka na organizaci. Policie je tam tak silná stejně jako postihy, že si nikdo nedovolí nechat v takové ulici auto.