ROZHOVOR: Výtvarnice Dana Vondrušková a patchwork

Patchwork se u nás začal rozšiřovat vlastně až v posledních letech. Je možné popsat, o jakou jde techniku a kde vlastně vznikla?
Jedná se o textilní výtvarnou techniku, která v naší zemi získává stále větší popularitu. Není možné jednoznačně říci, kde a kdy tato technika vznikla, ale první zmínky o quiltech pocházejí už z dob starověkého Egypta. Většina lidí zná historii patchworku a quiltingu z dob osidlování Amerického kontinentu. Tehdy první osadníci z nouze využívali každý zbytek použitelné látky a postupným sešíváním často velmi malých kousků vytvářeli přikrývky, které je pak v chladných dnech mohly zahřát. Výplně jejich přikrývek však představovaly vše, co bylo k dispozici od suchých listů po chomáče bavlny. To byl také důvod, proč se přikrývky musely velmi hustě prošívat, aby nedošlo k sesypání výplně do jednoho místa. Proto se přikrývky nazývají quilty – quiltovat je z anglického slovesa to quilt, které znamená prošívat. Patchwork je složenina dvou anglických slov – záplata a práce. To je tedy to sešívání kousků látek a dnes už se velmi často jedná o důmyslná a někdy složitá výtvarná díla velké hodnoty. Zajímavé pro někoho může být, že ne každý patchwork je quilt a ne každý quilt patchwork.
Co vše se jím dá vytvářet? Je to tvůrčí nebo spíše řemeslná . jako by reprodukční práce?
Touto technikou můžete vytvořit téměř vše. Od prostírání, chňapek, krytů na konvici, ubrusů či stolních běhounů, přes hračky, tašky, obrazy na stěnu až po velké přehozy přes postele. Přitom se fantazii meze nekladou a mě osobně nejvíce fascinují všechny možnosti, které tato technika nabízí. Každý si totiž může najít přesně to, co jemu osobně vyhovuje. Barvami počínaje a stylem konče. Každý má jiný vkus, jinak zařízený interiér a podle toho může přizpůsobit své dílo konkrétnímu prostředí. Od venkovského, přes viktoriánský až po zcela moderní design. Tato práce je jak tvůrčí tak řemeslná. Není možné být pouze tvůrčí bez řemeslné zručnosti. Jak by takový výrobek asi vypadal? Řemeslo se dá naučit. Pokud má někdo tvůrčího ducha, má velkou výhodu. Na druhou stranu musím říci, že dnes je možné šít patchwork i bez něj, protože stačí se tuto techniku naučit a pak využít vše, co nám dnešní svět nabízí v podobě knih, časopisů, DVD a samozřejmě internetu, kde najdete pro inspiraci úplně vše. Podle návodu pak ušijete cokoli, když víte jak na to.
Co patchwork přináší svým tvůrcům, proč se ho snažíte přiblížit dalším zájemkyním?
Přináší radost z práce, kterou vykonáte rukama. Je úžasné pozorovat, jak z různých kousků látek vzniká dílo, které potěší a může se stát i součástí rodinného dědictví. V Americe se quilty skutečně dědí z generace na generaci a je krásné, když vám někdo ukáže, co před dvě stě lety prababička ušila pro svou dceru jako svatební dar. Ráda pořádám kurzy pro ženy, protože se pro nás jakoby zastaví čas a bez ohledu na věk, postavení a vzdělání můžeme společně pracovat, povídat si, vzájemně si naslouchat a předávat si zkušenosti. A to nejen v šití. Trochu mi to připomíná dobu, kdy se ženy scházely k draní peří. Určitě nám dnes tento způsob života schází a snažíme se najít něco podobného. Prostě to potřebujeme.
Dá se tedy mluvit o výtvarné technice. Je o ní aktivní zájem i mezi muži?
V této oblasti najdete skutečné umělce. Někteří lidé dokáží z látek vytvořit úžasné obrazy, které si nic nezadají s těmi namalovanými. Je mezi nimi i mnoho mužů, i když myslím, že v Čechách jich moc nenajdete. V Americe a v Austrálii, kde je patchwork doma, jsou muži, kterým my ženy můžeme jen tiše závidět jejich um, zručnost, talent a právě inspirativního ducha. Je to jako s vařením. Ženy vaří doma, šéfkuchaři v restauracích jsou většinou muži.
Jak jste se k patchworku. dostala vy? Co Vás vede k tomu, že ho učíte další lidi?
Moc se mi líbily ty krásné přehozy a chtěla jsem něco podobného mít i doma. Od devadesátých let, kdy jsem byla poprvé v Americe, jsem se postupně seznamovala s jednotlivými technikami a díky kontaktům tam i v Austrálii jsem se učila z jejich materiálů. Proto také ráda učím, protože se mohu podělit o spoustu informací a zkušeností, které pak ženám práci usnadní, zrychlí a věřím, že je i zábavnější.
Je možné vidět nějaké výstavy nebo přehlídky tvůrců parchworku?
Takových výstav je velké množství po celém světě. V Evropě i u nás se konají větší i menší výstavy a festivaly. V Praze mohu zmínit Prague Patchwork Meeting a výstavu Kreativa v Dubči.
Proč děláte kurz právě v Jevanech?
Protože mě oslovily ženy z místní organizace Tudy z nudy, které vyjádřily svůj zájem o tuto techniku. Já vždy ráda přijedu tam, kde je o mou práci zájem a kde najdu spřízněné duše. Myslím, že tady se to podařilo. Jsou moc šikovné a mají chuť do práce!
Autor rozhovoru: Pavel Pávek