„Podlehl jsem dojmu, že když to funguje v Poděbradech s 12 tisíci obyvateli, tak proč by to nefungovalo v třicetitisícovém Kolíně. Říkal jsem si, že by výletní loď měla patřit ke každému městu, které má větší řeku pro obohacení nabídky cestovního ruchu, které u nás mnoho není, výletní plavby po Labi jistě pomohou," vzpomíná František Martínek na počátky svého lodivodství.

Jenže člověk míní a osud mění. Jak se později ukázalo, Kolíňáci jízdy parníkem až tak mnoho nevyužívají, svezou se ve chvíli, kdy se třeba v rámci té či oné předvolební kampaně jezdí zadarmo, a to je z větší části všechno.

Takže jak se žije lodivodovi, který si vzal úvěr, skočil do vody a snaží se někam doplavat? „Žilo by se lépe s podporou města pro takové oživení cestovního ruchu, jako je to v mnoha jiných. V Praze jsou například dotace na běžné linky, v menších městech se radnice částečně podílí na provozních nákladech. Takže když přijde rodina, která by se chtěla svézt, může loď vyjet. V Kolíně bohužel dost často ne, protože je to prostě málo pasažérů. A stává se nám to dost často. Lidé přijedou do Kolína na návštěvu, ale my je svézt nemůžeme. A příště už nepřijdou, to je jasné. Drtíme to, jak se dá. Chodím do několika zaměstnání, abych tu díru mohl nějak zalepit," popisuje František Martínek s tím, že letos dostal od města příspěvek na nátěr lodi.

„V Kolíně holt nebyla loď ten nejšťastnější podnikatelský nápad," dodává a uvažuje o prodeji své krasavice. Podtrženo, sečteno, možná už od příští sezóny výletní loď u Kmochova ostrova kotvit nebude, protože si ji nový majitel odveze jinam a Kolín přijde o turistickou atrakci v době, kdy se o obnovení života na Labi tolik mluví a usiluje. Možná loď zůstane a bude ji v témže místě provozovat někdo jiný nebo stávající majitel zkusí ještě jeden rok vydržet. Kdo ví.

Ať už zůstane, nebo bude brázdit vlny jiných vod, poveze si s sebou kousek svého já. To něco, co si představíme pod slovem lodivod. Něco jako pomalu se zvedající kouř z námořnické dýmky. Kousek klidu, který v dnešní uspěchané době tolik chybí. „Proč se stále někam honíme jako blázni? Má to vždy důvod, smysl? Kam pospícháme, že stále žijeme ve stresech?" ptá se kolínský lodivod František Martínek.

„Taky jezdíme podle jízdního řádu, samozřejmě, ale v uších slyším výrok pana Wericha na téma čas: Už jste někdy viděl čas? Na moři jste potkal čas? Dojdete do obchodu a koupíte si deset metrů času a dvacet centimetrů na záložky? Čas si vymysleli lidi, aby věděli od kdy do kdy a kolik za to. S panem Horníčkem došli společně k závěru, že čas je relativní pojem. Když si zrušíme pojem času, kterým se necháme ovládat, je to zkrátka od svítání do soumraku jako kdysi. Mělo by se dát žít i bez tohoto elementu, který nás v životě stopuje," uzavírá František Martínek.