Popisovaná oblast je vždy přiblížena zeměpisně, nejsou vynechány dějinné či geologické souvislosti vývoje dané země nebo ostrova. Návštěvníkům jsou zodpovězeny dotazy, případně dostanou rady, jak cestovat bezpečně do exotických končin. Dvouhodinový pořad s velkoplošným promítáním diapozitivů je zakončen besedou a soutěží o ceny. Jiří Kolbaba navštívil přes 130 zemí všech kontinentů. Vydal čtyři knihy o svých zážitcích z cest. V celosvětové marketingové kampani Keep walking byl zařazen do skupiny nejvýznamnějších cestovatelů a dobrodruhů současnosti. Jiří Kolbaba je viceprezidentem Českého klubu cestovatelů.

Jaké používáte cestovní prostředky?
Samozřejmě kromě letadla běžně cestuji vlakem, taxíky, stopem, ale také místní lodní dopravou. Nedávno jsem také cestoval na Kajmanské ostrovy několik dní na obrovské zaoceánské lodi, kde na ploše téměř čtyř fotbalových hřišť byly bazény, fines centra, sály na míčové hry, restaurace a koncertní sál.

Jak v cizině prezentujete naši zemi?
Vždy chci ukázat jinou Českou republiku, než jak ji znají – Havel, Nedvěd, Jágr, Lendl. Každý v cizině zná Prahu, Český Krumlov, Krkonoše a méně již mnoho jiných krás. Rozdávám fotografické soubory, knihy o naší zemi, drobné předměty, které naši zem charakterizují, hudbu, krojované loutky a podobně. V neposlední řadě, pokud chci pro naši zem něco udělat, musím mít odpovídající chování a vystupování. Takto ale reprezentuje vlastně každý, kdo vyjede za naše hranice. Bohužel dnes je naše země chápána, a zejména v Evropě, podle chování našich politiků a jejich excesů. To se, věřte mi, nedá tak lehce překonat. Zejména v Evropě máme nyní obraz země velmi pokažený.

Jaký je názor v cizině na naši zem?
Jak jsem již řekl. Pokud zde někdo z cizinců byl a seznámil se s naší zemí – Prahou, Moravou, horami, byl většinou nadšen a bylo mu zde dobře. Bohužel musím ale potvrdit, že v Evropě nejsme v poslední době příliš oblíbenou zemí díky politikům.

Kde byste ve světě rád žil, pokud pominu naši zem?
Nehodlám jinde žít. Pokud bych chtěl, mohl jsem zůstat v desítkách zemí po celé planetě, kde je život klidnější a přívětivější k člověku. Měnil bych pouze tehdy, pokud by nastala politicko-bezpečnostní situace. Pak bych volil Indonésii a její nádherné ostrovy, jako je Bali a jiné.

Máte ještě nesplněné cestovatelské sny?
Ještě bych se rád podíval na Severní pól a nebyl jsem v některých zemích Jižní Ameriky a Afriky. Také mi zbývá pár neprocestovaných ostrovů Mikronésie. Jsou ale země, kam nelze z bezpečnostních důvodů vyjet, kde se po celém území pohybují polovojenské ozbrojené skupiny, se kterými nelze vyjít po dobrém.

Může Vás ve světě ještě něco zaskočit?
Téměř vždy mě zaskočí nějaké maličkosti, místní zvyky, posuny v předem naplánovaném programu. Musím najít řešení rychle, protože mnohdy jde o ohrožení celé cesty, na kterou se připravuje měsíce. Většina překvapení je naštěstí k lepšímu. Jde třeba o překvapení z pomoci od těch, kde bych to nečekal.

Kde čerpáte informace a inspiraci na cesty?
Dříve to byly zkušenosti jiných cestovatelů, časopisy a knihy. Dnes je to díky internetu jednoduché. O zemi, kam pojedu, se dá najít neuvěřitelné množství informací a detailů.

S kým zajímavým jste se potkal při svých cestách?
Zajímaví jsou všichni dobří a vstřícní lidé po celém světě. Ale ze známých lidí jsem se setkal třeba s A. Jolie, R. Bugabem, Jordánským králem Abduláhem.

Litovat jste někdy, jaký způsob života jste zvolil?
Ne, nikdy! Po roce 1989 si mi splnil životní sen. Mohu cestovat do zemí, na které jsem se ani neodvážil dříve pomyslet. Vše je o odhodlání a vůli cestu podstoupit. Brát jako samozřejmost, že budu vystaven v rychlém sledu kontrastům jako hlad a nasycení, zima a horko, sucho a rozvodněné řeky, chudoba a luxus. O to více si pak vážím obyčejných dobrých lidí všude na světě, kteří mě, ač žijí v neuvěřitelné životní bídě, dokážou obohatit více, než prázdný člověk žijící v přepychu a povyšující se nad jiné.

Těšíte se vždy na novou cestu?
Někdy se dopředu také netěším. Jakmile ale vyjedu, prožívám a užívám si krásy světa. Nestalo se mi, abych nebyl šťasten na cestách.

Jaké máte další plány?
Mám stále více pracovních závazků v rozhlase, pro televizi a časopisy. Proto mám nyní před sebou pouze kratší cesty.

Máte kromě cestování jiné koníčky?
Na jiné nemám čas. Rád čtu, studuji, připravuji další cesty. Rád bych se naučil lépe psát o zážitcích, které mám na cestách, abych se o ně podělil s více lidmi.

Co říká Vašemu způsobu života rodina?
Mám dospělého syna a ten občas jezdí na cesty se mnou. Někdy se mnou jede přítelkyně, která je pracovní profesí blízko mým zálibám.

Cestujete sám nebo ve skupině?
Většinou sám, někdy ve větší organizované skupině. Jedna cestovní kancelář se mnou organizuje cesty zaměřené na fotografování. Také si mě najímají větší firmy na uskutečnění skupinových cest, ze kterých se pak dělají třeba firemní katalogy. Na focení je ale nejlepší, když jedu na cestu sám.

Která místa a města u nás máte nejraději?
Mám rád Prahu, naše hory, jsem rád na Vysočině a v Jeseníkách.

Jak jste vybaven cizími jazyky?
Všude se domluvím anglicky. Dále se domluvím francouzsky a španělsky. Domluvím se i v několika indonéských nářečích. Pro cestovatele je velmi důležitá kromě angličtiny také španělština.

Jak snášíte různá místní jídla ve světě?
Musím být velmi obezřetný. Neopatrnost může zmařit několik dní i celou cestu. Jím ale téměř všechna jídla v místech kde se pohybuji. V Laosu mi dávali opečené krysy a ty jsem odmítl. Jinak jsem jedl v různých úpravách žáby, pavouky, hady, červy. Velmi často různé ryby. Pokud ale nechci připravené jídlo od domorodců jíst, omluvím se a nikdy se nestalo, že by se urazili.

Dokdy chcete podnikat cesty po světě?
Dokud to půjde, budu cestovat. Vždy úměrně zdraví. A samozřejmě globální politicko-bezpečnostní situaci ve světě. Ve světě se běžně setkávám s lidmi, kteří cestují v 70, 80 ale i 90 letech. Zažil jsem 70letou paní, která se na Hawaii potápěla, 80letý člověk dnes běžně chodí ve vysokých horách.

Co říkáte na dnešní dobu?
Dnešní doba není v krizi! V krizi je chování lidí a jejich vzájemné vztahy. Lidé se přestali zdravit, být na sebe milí, usměvaví. Vážit si jeden druhého. Více myslí na sebe a svůj prospěch. Vždy se dá něco budovat, rozvíjet, být pozitivní, aktivní, stačí jen přemýšlet a snít. Je však potřeba být připraven na útrapy, horší chvíle a tyto se snažit předvídat.

Co byste závěrem vzkázal mladým lidem?
Důležitá je vůle a chuť poznávat jiné země, kultury a lidi. Plánovat si a jít za svým cílem. Být připraven ve správnou chvíli, kdy bude moci své sny uskutečnit.

Často se pohybujete v Indonésii, berou Vás již jako „svého?
To nevím. Pokud žiji na Bali u domorodců ve vesnici, spím v jejich chýši a žiji jejich životem. Snažím se, abych jim nevadil. Dali mi i přezdívku - jméno „AGUNG“ podle posvátné hinduistické hory. Agungové byli dříve v jejich zemi váženou společenskou vrstvou.

Předprodej vstupenek na čtvrteční pořad: MSD Kolín po-pá , 8-16 hod. tel. 321 720 487, 731 478 419, Agentura Lekont Kolín, Polepská 831 Kolín 4, tel. 732 159 214

Rostislav Turek