Když jdu někdy večer ze své pracovny „ve městě“, chodím strašně ráda bohatě nasvícenou Kouřimskou ulicí k náměstí. Připadám si, že jsem opravdu v Evropě. Nádherně nasvícená radnice, nade mnou pohádkově, evropsky, jak jinak, nasvícený kostel, náměstí se vznáší v oparu evropských světel, lampy, lampy, všude lampy, tím pádem světlo, světlo, všude světlo… prostě evropská nádhera! Přejdu přes starý most a vida, Evropa se mi rychle ztrácí ve tmě a utíká po mostě zpátky k evropskému náměstí… Nastává zálabské temno.

Poprvé jsem si zálabského temna kolem našeho domu všimla asi před měsícem. Šla jsem po zprávách s naším Atíčkem na večerní procházku a v místech, kde ho vždycky vidím, protože tam po něm někdy sbírám do igelitového pytlíku jeho hovínka, jsem ho neviděla. Zatahala jsem za vodítko, abych se o jeho existenci uvnitř zálabské tmy přesvědčila, a zjistila jsem, že i když na konci vodítka určitě je, vidět není.

Začala jsem pátrat po příčině a zjistila jsem, že v ulici Podskalská nesvítí několik lamp a to hlavně u prvního domu. A další lampy, které svítí kolem, svítí mdle - alespoň mám pocit, že svítily lépe, tedy více. Je možné, že je to slábnoucími žárovkami, ale možná je to jenom pocit mého slábnoucího zraku i paměti. Dále jsem zjistila, že tento nedostatek světla byl samosprávou našeho domu č. p. 1356 nahlášen před několika týdny, ale k nápravě dosud nedošlo.

Víte, říkám si, že před dvaceti lety někdo v těchto místech navrhl určitý počet lamp na určitá místa z určitých důvodů, a lampy na těchto místech skoro dvacet let svítily, a měly by asi svítit dál. Není nic příjemného, když se večer bojíte jít dál do tmy, protože nevidíte, kam jdete. Je hodně nepříjemné, když se vracíte pozdě večer domů, sejdete z chodníku a brodíte se tmou ke svému domu, a u dveří po hmatu odemykáte, protože lampa, která dvacet let svítila kousek od vchodu, nesvítí.

A pak si říkám ještě něco. V našem domě je dvanáct poschodí, v každém poschodí bydlí několik rodin a v těchto rodinách jsou lidé, kteří platí v našem městě daně. Myslíte si, že si nezasluhujeme, abychom viděli na cestu ke svému zálabskému domovu, když se vracíme z práce, ze které odevzdáváme daně pro městskou pokladnu? Myslíte si, že bychom neměli vidět na cestu, až někteří z nás půjdou ve večerních hodinách volit do zálabské školy u zálabského kostelíčka?

P.S.

Dnes, t. j. v úterý 14. 10. kolem desáté hodiny, přijelo auto se žebříkem a dva pánové opravili lampu kousek od vchodu do našeho domu, i tu druhou, třicet metrů od této. Tahle Fuchsovina by tedy nemusela vyjít, ale včera večer jsem ve tmě u baráku zakopla. A kdybych upadla a zlomila si nohu, ať už tu po obrně nebo tu „zdravou“, vyšlo by to nastejno, protože by mě ruce na berlích neunesly, páč jsou nervy v nich narušené postpoliosyndromem a šla bych na vozík. A určitě si nemyslíte, že bych chtěla být na vozíku kvůli tomu, že lampy veřejného osvětlení nesvítí jak mají. Takže tato Fuchsovina vychází kvůli všem, kteří někde v Kolíně chodí po tmě. Napište mi do Kolínského deníku, napíšu další „Temno v…“

Irena Fuchsová

Se známou kolínskou spisovatelkou a divadelní nápovědou Irenou Fuchsovou se můžete na našich stránkách setkat každý čtvrtek. Předchozí Fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz