Jak jste se vlastně se silnicí, kterou John Steinenbeck přejmenoval na Matku cest, seznámil?
Poprvé jsem na šestašedesátku vyrazil na podzim roku 1998. Jako nadšený cyklista, vyznávající dlouhé osamělé přejezdy, jsem chtěl překonat Ameriku od východu až na západ. Původně jsem plánoval svoji trasu poněkud jinak, jižněji, avšak když se mi dostal do rukou výtisk časopisu National Geographic, v němž byla reportáž o arizonské části Route 66, nezaváhal jsem ani vteřinu. Toto je cesta pro mě!

Takže šlo trochu o náhodu…
Lidé mé generace, kteří vyrůstali v období reálného socialismu, hltali s nadšením jakoukoliv informaci z druhé strany železné opony. Proto pro většinu z nás nebyl pojem Route 66 neznámý, i když poněkud mlhavý. Každopádně se pod pojmem Route 66 v naších myslích skrýval jakýsi pocit svobody a volnosti, který jsme v té době rozhodně nezažívali.

Jak první, pro normálního člověka neskutečně dlouhá cesta probíhala?
Nebyla první. Ještě dříve jsem v sedle kola absolvoval trasu ze Zlína do Hamburku a potom jí ještě protáhl do Holandska. Začal jsem nějak tloustnout a omezovat se v jídle se mi nechtělo. Cyklistický přejezd R66 tehdy dopadl úspěšně, celých 4000 kilometrů jsem zdolal po svých, setkal jsem se se samými skvělými lidmi, přivezl jsem si spoustu zážitků. Tím však pro mne jízda po R66 neskončila. Ba právě naopak. Své dojmy, zkušenosti a zážitky jsem „ventiloval“ v knížce Route 66 – na kole po Hlavní ulici Ameriky a stal jsem se členem National Historic Route 66 Federation. Protože jsem napsal několik článků a reportáží do českých novin a časopisů, začali se mi ozývat četní nadšenci, kteří už na Route 66 byli nebo se na ni chystali. Tak jsem se stal jakousi neoficiální informační centrálou a poradnou pro otázky Route 66.

Říkal jste, že vás silnice docela uchvátila.
Nakazila mne natolik, že se opětné revize staré šestašedesátky pro mě staly naprostou nutností. Na Route 66 se skoro pravidelně vracím zpět, projel jsem ji od té doby už několikrát a zúčastnil jsem se i několika festivalů Route 66. Možná si mohu dovolit říci, že se na Route 66 už docela vyznám, že mnohé úseky znám už téměř nazpaměť a že jsem připraven dávat celkem kvalifikované rady těm, kteří to chtějí taky zkusit a nemají k dispozici dostatek „českých“ informací. Proto jsem se rozhodl dát dohromady české stránky R66. Můžete na nich nalézt stručnou historii Route 66, fotogalerii se stručným popisem trasy v jednotlivých státech, náměty na výlety k dalším zajímavým místům a další potřebné informace.

Jak se podle vás na slavnou R66 dívají sami Američané?
Myslím, že je pro ně stále něčím strašně významným a vím, že běžný Američan svou silnici vyloženě miluje. Přestavuje pro něj třeba cestu, kudy táhli v dobách krize zástupy nezaměstnaných hledat nové uplatnění, za druhé války po ní projel vlastně každý voják, který šel do bojů v tichomoří. Krásný příklad jsou dokonce i migrační úředníci, známí svou nekompromisní přísností. Když vystoupíte z letadla v tričku se znakem R66 a jako důvod pobytu v USA uvedete poznání Matky cest, máte vlastně po problémech. Vlastní silnice se vším okolo je dnes něco mezi skanzenem a normálně žijící oblastí, obnovují se staré, ale hlavně vznikají nové podniky. Takovou raritu je třeba motorest Mc Lean v Illinois. Provoz v něm zahájili v roce 1926 a bez přerušení je otevřený dodnes. V Evropě nejde o nic tak mimořádného, ale v USA je to již kus dějin. Hlavní je, že vše okolo Route 66 začíná opět žít normálním životem.

Provozujete také internetovou rozhlasovou stanici, která pochopitelně nese jméno silnice.
Stanice již nějaký čas vysílá, ale od února je trochu jiná. Snaží se vyvolat představu jízdy silnicí, hraje charakteristickou hudbu, kterou poslouchají třeba kamioňáci. V plánu je, aby vysílání bylo moderované, pochopitelně, že provoz stojí peníze, které zatím dávám ze svého, a tak by bylo dobré získat i nějakou reklamu. Víte, co je zajímavé? Vysíláme jen a jen americkou hudbu, ale musíme poctivě odvádět poplatky Ochrannému svazu autorskému. Docela by mne zajímalo, kolik amerických folkařů nebo countrymuzikantů zastupuje….

Povíte nám na závěr, jaké má asociace plány do budoucna?
Další aktivity pochopitelně plánujeme, přicházejí vlastně samy. Právě se asi nejvíce soustřeďuji na chalupu, kterou jsem získal na Slovensku na Kysucách. Vyžaduje nejprve značné investice do celkové rekonstrukce, ale časem by měla být obnovena jako pravá drevenica a stát se jakousi základnou pro motorkáře, interiér bude pochopitelně ve stylu R66.

Zdeněk Jurásek
50 let
Ženatý, manželka spolupracuje při všech aktivitách
Jedna dcera
Pracuje jako jednatel lokální rozhlasové stanice
a organizátor každoročního Vizovického trnkobraní

Autor: Pavel Pávek