Že se to společnosti podařilo, mohli posoudit příchozí, kteří si našli cestu do Pekelného dvora, tedy do statku vedle Obecního dvora ve Václavské ulici.

„Napadla nás myšlenka ukázat opravdové čerty. Jelikož předvádíme vystoupení s ohněm a pyrotechnikou, je jasná spojitost s kouřem a zápachem síry v pekle. Mrzelo nás, když jsme někde na ulici viděli čerta s tuctovou maskou koupenou v papírnictví, v Adidas teplákách a moderních botách,“ předeslal Tomáš Tvrdík.

Správný čert musí mít rohy, ocas, kopyto a nesmí se bát ohně! Ideálním protivníkem čertů jsou andělé, a tak bylo potřeba zapracovat také na nich. „Chceme lidem ukázat, jak si anděly představujeme my - jsou to éterické bytosti, ze kterých září příjemná a klidná energie,“ vypráví.

„Když je to potřeba, neváháme se před vystoupením případně i vyválet v blátě.
Využíváme osobního kontaktu. Pro zvýšení efektu jsme zapojili i chůdy, na kterých postava získá nadpozemské rozměry. Dalším prvkem jsou i barevné kontaktní čočky,“ dodal.

Autorkou většiny kostýmů, které příchozí skutečně obdivovali, je Eliška Sochůrková, která je také vytváří a šije. Na starost má i líčení a masky. Tomáš Tvrdík se stará o technické záležitosti, výzbroj, proveditelnost a akčnost.

„Snažíme se o originalitu nejen co se týče vystoupení, ale i kostýmů, které nezbytně patří k divadlu. Chtěli jsme divákům ukázat nevšední čerty, které by na děti působili pravdivě, a anděly, kteří svou éteričností zaujmou i dospělé. Vyvolají v divácích pocit něčeho nadpozemského. Barvy andělů nebyly náhodné, inspirovala jsem se články o archandělech, kde každá barva je typická pro jednu z bytostí,“ vysvětluje Eliška Sochůrková.

Co se týče čertů a jiných příšer, snaží se Eliška vyvarovat dojmu člověka v papírové masce. Na každé nové vystoupení se šije okolo 10 až 25 nových kostýmů, které jsou tématicky a barevně laděny ke kulisám a divadlu. Aby celkový dojem působil uceleně, líčení je nedílnou součástí stylu.

„Na akci Pekelný dvůr jsme chtěli vyzkoušet, jak budou lidi reagovat. Děti se zastavovaly v bráně, a i když je lákalo jít dál, tak jim něco uvnitř říkalo, ať jsou opatrné,“ popisuje Tomáš Tvrdík. Velká část rodičů patrně dětem řekla, jak to ve skutečnosti je, ale na dětech bylo vidět, že si opravdu jisté nejsou.

Scénář na pekelné divadlo vymyslela také Eliška Sochůrková, spolu s Tomášem Tvrdíkem se pak dolaďovaly nepřesnosti a naopak vybírala místa pro zvýšení efektů a dramatičnosti. „Společně potom vybíráme hudbu. S mluveným slovem a střihem hudby nám ještě pomáhá Martin Holcman, který je také jedním z našich fotografů,“ doplňuje Tomáš Tvrdík.

Děti si užily také spoustu soutěží, jakými byly třeba střelba prakem na plechovky (spousta dětí nevěděla, jak prak vypadá), chození mezi žhavými uhlíky, věšení prádla, slalom s duší na zádech mezi čerty, skládání komínu z knížek ve správném pořadí nebo třeba hru v kostky se samotným Luciferem. Tam se jeden bráška smál mladšímu, že se bojí. A poté, co se sám od Lucifera vracel, mu trošinku do smíchu nebylo. U soutěží byli i čerti škodílci, ale také andělé, kteří je korigovali.

Opravdu vydařené bylo pekelně ohnivé divadlo o tom, jak závistivá sestra otrávila manžela své sestry a lstí ji podstrčila do pekla. Ovšem archandělé za pomoci andělů sestoupili na zem a svedli boj o nevinnou duši. Hodnou sestru se povedlo vymámit z pekla a nastolit spravedlnost, takže zlou závistivou sestru peklo nakonec pohltilo.

Když se na scéně objevil Lucifer, děti z obecenstva couvly o krok dozadu. Některé koukaly doslova s otevřenou pusou a po skončení se jim ani nechtělo odejít. Zůstaly stát za provazem oddělujícím „jeviště“ a koukali na účinkující. Byly úplně zticha.

Na čerty se sešla řada výborných ohlasů, společnosti Poprávu se, zdá se, skutečně povedlo zaujmout. „Máme připravené ohnivé vystoupení pouze s čerty a už teď se nám v hlavě rodí nápady na příští ročník Pekelného dvora,“ zakončil Tomáš Tvrdík.