Nadšení z toho nejsou jen ti, kterým se po čertech nechce do mrazivého rána. Co mají říkat ti, kteří pracují venku, mráz, nemráz?

Podobných profesí je kolem nás celá řada. Třeba pan Václav, hlídač na parkovišti poblíž kolínského Americanu. Jak zvládá dvanáctihodinové směny na mrazivém povětří?

„Chce to se pořádně obléknout a pohybovat se,“ shrnul jednoduše.

Co to ale znamená – být pořádně oblečen? Pan Václav volí raději méně vrstev, ale hodně hřejivých, používá termoprádlo. A pochvaluje si ho. Důležité je chránit si také hlavu včetně čela, uší. Stará známá ušanka je v podobných případech k nezaplacení.

Když to jde, snaží se důchodce v roli hlídače být v závětří. Naštěstí k parkovišti přiléhá vysoká budova, takže případný vítr tolik netrápí.

Zaměstnavatele si pochvaluje. Když něco potřebuje, přiveze mu to. Včetně teplého nápoje. I třeba oběd. Nebo samozřejmě manželka nějakou tu teplou dobrotu v kastrůlku.

Odejít z parkoviště se někam ohřát je poněkud problém. Přijíždí a odjíždí auta, které je třeba odbavovat. „Schovám se do dřevěné budky. Zatím to jde, nestěžuju si. Člověk prostydne, ale není to tak hrozné. Jsem zvyklý, celý život jsem pracoval v obchodě, nevím, co je rýma, chřipka.