Jmenuje se František Chromý a pravidelně ho už řádku let potkáváte na kolínském Karlově náměstí. A poctivého českého kapra by rozhodně nevyměnil za nic. „Kapr stále patří na štědrovečerní stůl. Lidé zkoušejí náhražky jako mořské ryby, ale kapr je kapr," říká.

Zákazníci chodí a mají o ryby zájem. „Kapra miluji, děláme ho na spoustu způsobů," odpovídá František Chromý na otázku, zda ještě má na kapra chuť, když několik dní před Vánocemi stojí celé dny venku u kádi s rybami. „Rybí salát, pepřenky, je toho hodně. Navíc si vozím koření 
z Bulharska na tu správnou přípravu," vysvětluje.

Rybáře Františka Chromého jsme se zeptali, co říkají děti na odvrácenou stranu Vánoc – totiž tradiční klepnutí kapra a jeho přípravu. „Snažíme se to před nimi moc nemydlit," říká rybář opatrně.

Vzápětí totiž dodává, že některé děti vystraší ryba samotná svým šploucháním, jak ji přes rok nevidí. „Ale je to vánoční tradice, kapr na stůl patří," říká.

Dva chlapci, kteří v dobu našeho povídání zrovna sledují jednoho takového kapra, si raději zakrývají očí. „Já se na to nebudu radši koukat, jinak bych to nemohl sníst," říkají si mezi sebou.

František Chromý začal rybařit v útlém věku, v pravou vášeň se ale rybaření proměnilo až později, jakmile se oženil. „Když jsem si vzal dceru rybářského hospodáře, tak mě to k rybám přitáhlo úplně," smál se.

Že bere rybářství celoživotně vážně, dokládá výčet všech jeho aktivit, které s rybami souvisejí. „Udělal jsem si rybníkářské školení, dělal zástupce rybničního, kromě toho jsem v Kolíně vytíral sumce a další vzácné ryby," pochlubil se se svými úspěchy rybář František Chromý.