Do rodné Velimi při této příležitosti v sobotu zavítal básník a esejista Stanislav Kubín, který se, jak sám řekl, snažil ve své přednášce v evangelickém kostele nastínit Mistra Jana Husa poněkud jinak a v jiných kontextech.

„Oslovili mě Velimští rodáci jakožto psavce a člena husitské církve," vysvětlil.

„Jsem takového založení, že se k řadě věcí stavím dost neortodoxně a jak říká Jehuda ben Becalel (Rabbi Löw) – pamatujte, přátelé, že všechno je jinak. A čím vehementněji se mi něco předkládá k uvěření, o to víc jsem skeptičtější," předeslal.

Z Husa byla podle slov Stanislava Kubína v průběhu staletí vytvářena ikona: Různá - podle toho, jak se komu hodilo. „A už toho nánosu na něm je tolik, že bylo na čase nános oškrábat a podívat se na celou řadu věcí v jiných souvislostech, v kontextu té doby, ale dnešníma očima," uvedl Stanislav Kubín, který pro svou přednášku čerpal ze 17 různých pramenů.

Jan Hus jako člověk

„Snažil jsem se dotknout především Husova postavení v kontextu všeho, co se dělo. Hybatelů kolem Husa byla celá řada, mnozí byli i kategoričtější. Rozhodně Jan Hus nebyl revolucionář, byl to člověk se všemi slabostmi. Líbil se mi nedávno uvedený film o Mistru Janu Husovi, kde byl zobrazen jako člověk se svými slabostmi i přednostmi," zhodnotil Stanislav Kubín mimo přednášku.

„Dnes nám dění kolem Jana Husa splývá s jediným datem, s jediným červencovým dnem roku 1415, ke kterému se upírá naše pozornost. Avšak osud tohoto univerzitního mistra a kněze byl zpečetěn již předtím, a to o dva měsíce dříve – 4. května 1415, kdy koncil v Kostnici kategoricky odmítl učení Husova předchůdce a v mnohém i inspirátora Johna (Jana) Wycliffa. Všimněte si, jak se historie stále opakuje. Nejdříve se zlikvidují názory, posléze jejich nositelé," naznačil Stanislav Kubín v přednášce.

„Nejskutečnější důvod Husova odsouzení se žádný z jeho předchůdců nikdy neodvážil vyslovit naplno. Ano, ten skutečný, nikdy nahlas nevyslovený důvod Husova odsouzení byl, že pojmenoval věci pravými jmény, zaútočil na mocenské postavení církve, vyzval církev, když se ke Kristu hlásí, aby to s Kristem také vzala vážně," řekl.

Naznačil také zajímavý příměr dnešní doby a poměrů panujících v 15. století. „Školství, zrovna jako dnes, produkovalo množství humanitně zaměřených absolventů, pro které nebyla práce. Jak říká teolog Martin Chadima ve svém eseji Husův aeropág, když jste chtěl být například kanovníkem u sv. Víta, bylo nutno čelit konkurenci množství jiných zájemců o toto místo. Kdo chtěl uspět, musel zaplatit. A přitom se nejednalo o nijak výnosnou prebendu – stěží vás uživila. Neméně svízelná byla i situace drobné šlechty, zemanstva, kdy se synové těchto rodů, pokud se neuchytili jako kněží, stávali loupeživými rytíři," popsal Stanislav Kubín.

Nástroj hledání pravdy?

„Husovi nešlo o inovaci církve, ale o její rearchaizování, o návrat k církvi Kristově. A tragičnost Husova osudu spočívá v tom, že právě za to byl odsouzen těmi, kteří měli být institucionálními představiteli všeho, co ztělesňoval. Jan Hus jim i svou určitou naivitou nahrál na smeč, když si neuvědomil, že politika není nástrojem k hledání pravdy, ale prostředkem k prosazování osobních zájmů," dodal.

„Snad nikdy nebyla aktuálnější Husova slova „Střez se, abys nepěstoval více dům nežli duši. Hleď, abys byl stavitelem stánku duševního." Je rovněž nutné mít na paměti, že lidé se od těch dob ve své podstatě příliš nezměnili," řekl.

„Jeden z počátků krize vedoucí až ke kostnickému koncilu by se dal dohledat již u francouzského krále Filipa Sličného a jeho obrovských dluhů, o kterých věděl, že je nikdy nemůže splatit. Rozhodl se to řešit tím, že skoncoval s věřiteli. První byli na řadě Židé, které vyhnal z Paříže, a později došlo i na rytířský řád templářů. S Filipovou pomocí je nově zvolený papež prohlásil za kacíře a král promptně zabavil jejich majetky," popsal dále Stanislav Kubín a posléze nastínil řadu dalších okolností a poměrů Husovy doby.

„Scestný je názor, že Hus byl příčinou násilností, které se v Praze i jinde odehrávaly v čase jeho působení, a také válek v zemi po jeho smrti. Napětí v tehdejší společnosti, a to nejen v Čechách, bylo takového rozsahu, že by vyústilo v tragický konflikt tak jako tak. Mistr Jan Hus se stal obětí systému, který nebyl schopen a ani ochoten si připustit, že nastal čas ke změnám, ke kterým stejně nakonec došlo, avšak mnohem později, s nástupem reformace. Dá se říct, že Hus žil v podobné atmosféře, v jaké žijeme my dnes. Rozpadá se důvěra v autority, vytrácí se povědomí morálky, duchovno a lidskost jsou posmívány, převládá povědomí o tom, že vše se dá koupit – loajalita, poslušnost, morálka. Jan Hus se koupit nedal, a tak bylo přistoupeno k jeho likvidaci," uvedl.

Čelné místo v našich dějinách

„Janu Husovi, jak píše Vlastimil Vondruška, rozhodně patří čelné místo v našich národních dějinách a je jen škoda, že na jeho odkaz jakoby mnozí zapomněli. A tak chceme-li navázat na Husa, chceme-li zachovat jeho odkaz, zachovat tuto zem nezdevastovanou, a to hmotně i duchovně pro naše potomky, pak musíme zreformovat – jako jednotlivci a jako společenství – především sami sebe. Přičemž prvotní by měla být reforma duchovní, reforma morální. Jak se traduje, Jan Hus zemřel pro své ideje. Avšak sám tento fakt – smrt pro ideály – by rozhodně neměl být ani tak výzvou k následování, ke zrodu dalších mučedníků, ale k tomu, aby se podařilo řešit, eliminovat i regulovat lidské konflikty tak, aby již mučedníků nebylo zapotřebí," zakončil Stanislav Kubín svou přednášku.

Kubín Stanislav (1943 ve Velimi)

básník a esejista (sbírky Dotýkání, Čas zastavení, čas Perseid, Klečící Bůh, Oblouk návratu, Ponorná řeka, Čtyřiačtyřicet zamyšlení). Původním povoláním elektrotechnik, do roku 1970 příslušník vojenského letectva. Člen Obce spisovatelů a Kruhu autorů Liberecka. Je spoluautorem dramatizace románu Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá.

V roce 1987 vytvořil s Miroslavem Horníčkem cyklus pořadů Přijďte k nám pobejt, na které navázaly cykly Povídání o naslouchání, Dotýkání, Doteky – plochy poznání a Interview. Hosty těchto kontaktních pořadů byli vynikající osobnosti kultury, umění, publicistiky, vědy a sportu.

Stanislav Kubín je autorem řady literárních pásem a kompozic (např. Lahodná vteřina, …kde i smrt je čistá, Kam chodí vítr spát), na svém autorském kontě má pět básnických sbírek: Dotýkání, Čas zastavení - čas Perseid, Klečící Bůh, Oblouk návratu a Ponorná řeka. Napsal téměř 200 esejů, výběr z nich má název Čtyřiatřicet zamyšlení, deset modliteb a jedno interwiev, knihu Dopisy člověku Nathanielovi. Na jeho tvůrčím kontě je i libreto literárně-hudební kompozice Laudatio pro Antonína Dvořáka, kterou převzala agentura České doteky hudby jako stálou součást koncertního cyklu Dvořákovský festival. Další kompozicí je scénické čtení Kde i smrt je čistá o životě a díle A. de Saint Exupéryho, ve kterém vystupuje spolu s Alfredem Strejčkem, respektive Benjaminem Mlýnkem. Sklízí úspěchy se svým autorským čtením včetně recitálu Lahodná vteřina.

Spolupracuje s Českým rozhlasem (ČRo2 – Praha, pořady Dobré jitro, Nokturno nejen pro osamělé, jako host Mikrofóra) a redakcí náboženského vysílání České televize. Nakladatel Josef Vinklát vydal v roce 2007 výbor z mnoha desítek autorových vernisážních textů jako neprodejnou bibliofilii Promluvy k umění.

Tvorba Stanislava Kubína je tedy zjevně orientovaná zcela jiným směrem než k historickým pracím, jak se tedy k pojednání o Mistru Janu Husovi dostal? „Historické knížky jsem četl vždycky rád, ale spíš beletrie, nešel jsem do historických hloubek a vazeb. Spisovatel, historik Vlastimil Vondruška se dokáže dívat na určitá období naší historie jako beletrista, je to něco úžasného, co dokáže, to mě možná k tomu přitáhlo. A pak moji věrní Čábelové si na mě vždycky něco vymyslí," směje se Stanislav Kubín, který dnes žije v Liberci.