Díky tomu se jeho příběh stal součástí projektu Hořká volba, který se zaměřuje právě na nevšední příběhy hokejistů a jejich fanoušků.

Pětadvacetiletý Lukáš Svoboda nadšení pro zlínský hokej „podědil" po svém dědečkovi. „To on mě přivedl ke Zlínu. Bylo to zhruba před třinácti lety. Děda o klubu pořád mluvil. Hlavně o tehdejším kapitánovi Miroslavu Okálovi. Pamatuji si, že hned první sezonu, kdy jsem začal fandit, Zlín vyhrál extraligu. Od té doby je to moje srdcovka," vzpomíná na fanouškovské počátky Lukáš, který právě vítěznou sezónu 2003/2004 považuje za hlavní důvod, proč mu klub učaroval.

Na zlínském stadionu chyběl pouze na pár zápasech. Jak to v všechno stíhá?. „Tím, že mám v práci dlouhý a krátký týden, tak se to dá zvládat. Jedu třeba v pondělí do Zlína, zajdu na hokej, přespím v hotelu a ráno jedu zpátky do Kolína," popisuje svůj hokejový režim Lukáš.

CENU NEŘEKL

Kolik ho ale jeho koníček stojí, nechce prozradit. „Nekouřím, nehraji automaty, peníze obětuji ve prospěch toho, co mám rád," podotkl. Hořkou volbou je mu právě ona vzdálenost, vydané finance a v neposlední řadě i čas. „Cesta je často na dlouho, zvlášť teď v zimě. Někdy musím vyjet už o několik hodin dřív, nebo se zase vrátím až o půlnoci, abych byl ráno v práci," popsal Lukáš Svoboda. „Přitom u nás v Kolíně plno lidí fandí Spartě, ale nejsou schopni jet na jejich domácí zápas. S tím souvisí další věc, kterou musím překonávat pošklebky ostatních," dodal.

Pošklebky a narážky si však nepřipouští. Sportovní nadšení pro Zlín vzbudil nejen v přítelkyni, ale také u svého spoluhráče z florbalového týmu. „Na domácím zápase se mnou ještě nebyl, na venkovní do okolí se mnou ale jezdí pravidelně. S přítelkyní jednou za čas vyrazíme do Zlína na víkend a děláme si výlety po okolí," dodal Lukáš, který za největší klubovou osobnost považuje Petra Čajánka.

Jeho snem je, aby se Zlín účastnil Ligy mistrů a těší se, až v neděli převezme ocenění pro nejobětavějšího fanouška z rukou hokejového bojovníka Tomáše Žižky.