„Marek se osvědčil, a tak se 
z nácvikového bytu stal Markův byt, nájemní smlouva je na něho přepsaná," pronesla ve čtvrtek při slavnostním předání bytu ředitelka Alky Šárka Hájková a dala k dobru poznatky ze svých návštěv u Marka Důly.

„Občas jsem si říkala, když jsem přišla, že takový nepořádek snad není ani možný, ale pravda je, že mužská představa o domácnosti se od té ženské prostě liší. Muži zkrátka mají jiné priority," poznamenala s vtipem.

Posun v životě

Marek Důla se ale podle lidí z Alky osvědčil. Jejich cílem bylo mladíka s lehkým zdravotním postižením v životě posunout a povedlo se. Nyní je z něho samostatně žijící muž a v obvyklých životních krocích už mu nic nebrání.

Zeptali jsme se Marka, co by chtěl slavit za další rok. „Abych byl zdravý a aby tu za rok se mnou bydlela partnerka. Nebyl bych na to uklízení sám. Ale je to na bodu mrazu. Nejsem žádný lovec žen," pobavil svým nakažlivým humorem Marek Důla účastníky oslavy.

Existovaly i nárazovky. Na mrtvici jsem nebyl já, ale spíš ti, co přišli

Marek Důla, bývalý klient Alky, která pečuje o lidi s handicapem, slavnostně ukončil startovací bydlení a byt, kde se učil samostatnosti, už je jeho. Kamarádka z Alky při oslavě.

Je čtvrtek, deset hodin dopoledne. Stůl v kuchyni spojené s ložnicí se prohýbá dobrotami. Marek Důla nechce začít slavit, dokud nepřijdou všichni pozvaní. Rok ve startovacím bytě je na něm znát. Je jistější, vyrovnanější.

Ani lehký handicap mu nebrání v tom, aby prožil život se vším všudy. Umí si vyprat, uklidit, přibít poličku, pohostit návštěvu a pomoct sousedovi. Nácvik samostatného života se proměnil v soběstačnost.

Rok sám v bytě bez mamky, sourozenců. Utekl nebo se vlekl?

Uteklo to jako voda. Loňskou oslavu, kdy jsem tu začínal, si pamatuju živě.

Začátky. Byly pro tebe těžké? Vadila ti samota?

Ze začátku mi bylo smutno, ale postupem času jsem si na samotu zvykl. Chodil jsem často ven mezi lidi.

Jak ses skamarádil s nezáživnými domácími pracemi? Co je pro chlapa nejhorší?

Nejhorší? To, když si uvědomí, že musí taky něco dělat. Většina chlapů to tak má – když nemusí uklízet, tak neuklízí, všechno nechává na ženskou. Já nemám na kom to nechat. Já musím mýt nádobí, zametat, vytírat, prát a žehlit.

Řešil jsi nějakou poruchu, opravu?

Já u sebe ne, ale když se sem stěhoval další klient Alky, pomáhal jsem mu přibít poličky na zeď a tak.

Nechytala se maminka za hlavu, když přišla na návštěvu?

Hmmm, chytala, ano. Chodila mě „zpucovat". V úterý před oslavou mi tu ale pomohla s úklidem. Já se přiznám – bylo tady úplně nebydlitelno.

Kontroly, jak si vedeš, byly součástí nácvikového bydlení. Jak to vypadalo v praxi?

O tom, že někdo přijde, jsem většinou věděl předem, ale existovaly i nárazovky.

To bylo asi pro tebe na mrtvici, nebo ne?

Spíš pro ty, co přišli.

Takže to byl vstup na vlastní nebezpečí…?

No, asi tak.

Co se podle tebe stalo, že Alka uznala, že už můžeš bydlet bez dohledu?

Já nevím, co je k tomu vedlo. Šlo to prostě samo.

Co to pro tebe znamená?

Je to pocit větší svobody. Když nebudu chtít, nikoho nemusím přijmout.

Co bys chtěl, aby se do roka stalo?

Chtěl bych mít partnerku. Nevím, jestli to půjde do roka, ale do budoucna bych určitě chtěl. To je asi všechno.

Když odbočíme, co tě baví? Čím se bavíš, když opustíš byt?

Občas jedu na kole, moje oblíbená trasa je Příbram, Bohutín, Kozičín, Láz a domů. Chodím třeba i s hůlkama. Bylo by fajn to s někým sdílet.

Čtěte také: Handicapovaný mladík si vyzkouší bydlet sám