„Nálezce měl malou šelmu dva dny doma a pak nám zavolal, co s ní,“ předeslal Petr Švingr ze záchranné stanice s tím, že se mládě tchoře tmavého poté přestěhovalo právě do Vlašimi. 


Malý tchořík od začátku výborně prospíval. „Nebyl zraněný. Hned pěkně žral kuřecí maso a po pár dnech začal pojídat i potkany a myši. To je jeho přirozená potrava spolu s ptáky a žábami a nepohrdne ani rybou,“ připomněl Petr Švingr.

Divoké prase - ilustrační foto.
Krajská veterinární správa se připravuje na mor prasat


Pracovníci záchranné stanice mají ze svého svěřence radost. Za tu dobu, co je v jejich péči, dost vyrostl a časem by se měl vrátit do volné přírody. „Roste doslova před očima. Snažíme si ho kromě krmení a čistění voliéry vůbec nevšímat, aby pak bylo možné ho vypustit. Do přírody jej vrátíme, hned jak bude plně samostatný a připravený,“ dodal spokojeně Petr Švingr ze Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim. 

Ilustrační foto
Boj proti obřímu větrníku v Kozmicích trvá dál


Tchoř tmavý na rozdíl od svého světlého příbuzného tchoře stepního nepatří mezi zvláště chráněné druhy živočichů. I přesto by ho lidé měli spíše hýčkat a chránit ho, protože se odvděčí se lovem hlodavců.

Tchoř tmavý Tchoři tmaví jsou drobnější než kuny. Mají hnědočernou srst. Dobře se poznávají podle obličejové masky, kterou tvoří bílé skvrny kolem nosu, na tvářích a na okrajích uší. Mláďata přitom mají bílou srst nejprve pouze kolem čumáku a tlamičky. Přirozeně vyhledává okraje lesů, polí, skrývá se poblíž vod anebo také u lidských staveb. Pohledům člověka uniká díky své hbitosti a noční aktivitě. Jeho výskyt přesto už není tak častý. Je to kvůli jeho lovu pro kožešinu a úbytku vhodných stanovišť.