Opilec a záchranka? Výjezd by si měl zaplatit

Počet výjezdů ke zdraví ohrožujícím stavům však je každý rok zhruba stejný. Kam tedy záchranáři jezdí? O tom jsme si povídali s Jiřím Knorem, náměstkem ředitele Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje.

Obstaráváte záchrannou činnost na 11,5 tisíce kilometru čtverečných, máte 31 výjezdových skupin s lékařem. Od roku 2008 vzrostl počet výjezdů o více než 25 procent. Vy tvrdíte, že nárůst není způsoben akutními stavy. Čím tedy je?

Přesně tak. Záchranka je totiž velice dobře dosažitelná, je bezplatná a je velice dobře zneužitelná.

Jinými slovy, když nevím, co mám dělat, zavolám si záchranku?

Ano. Záchranka by měla být vymezena pro život ohrožující stavy. Dnes se ale stává záchranka službou, která řeší veškeré problémy naší populace. Angina v sobotu večer? Co uděláte? Zavoláte si svého ošetřujícího lékaře? Ne, zavoláte záchranku. Nechci tyhle stavy zveličovat, ale v drtivé většině případů člověku už nebylo dobře v předešlých dnech. Jenže to nechal na víkend s myšlenkou, že si když tak zavolá záchranku. A my jedeme. Musíme. Operátor nemůže rozlišit banální onemocnění od podstatného, musí vyslat lékaře. A někdy ani lékař nedokáže na místě vše vyřešit a volá transport do nemocnice. Jinak řečeno na banální onemocnění jedeme takzvaně s těžkou technikou. A výjezdy jsou velice drahé. Daleko horší ale je, že pokud vyjedeme k banálnímu onemocnění, nemůžeme být jinde, kde jsme opravdu potřeba z hlediska života člověka.

Opilci?

Tak to je kapitola sama pro sebe. Blábolící telefonující sice může působit opile, ale operátor opět nemůže podcenit situaci. Opilci válející se před hospodou nepatří do sféry záchranky, ale policie. Pochopitelně když je opilec ohrožen na životě, musíme zasáhnout. Máme tu ale i další „lahůdky".

Jako například?

Klíště, pořezání o skleničku. Nebo třeba podvrknutý kotník z nohejbalu v neděli odpoledne, do pondělí se nechce čekat a do nemocnice to nejde, protože jsou všichni pod vlivem alkoholu. To je podle mne zneužití přímo ukázkové.

Pak tu jsou rvačky, násilí. A také agresivita vůči lékařské posádce. Ale o tom se už popsaly stohy papírů. To musí vyřešit legislativa.

Může se tedy stát, že kvůli těmto případům nedojedete ve stanovený čas?

Stát se může všelicos. Zákonem je dáno, že musíme dojet do dvaceti minut od nahlášení. Nedávno se staly následující případy: Pátek večer a na kladenském přechodu srazila auto chodce v plné rychlosti, těžké zranění. Záchranka byla na místě za čtyři minuty. Druhá sanitka z kladenského stanoviště byla u pacientky, kterou týden bolelo za krkem. Třetí sanitka jela do Stochova k válejícímu se opilci před hospodou. Kdyby nastal v tu chvíli další výjezd, dojezd by byl kolem dvanácti minut, což je ještě z hlediska zákona dostačující, ale je tam to ale. Na jedné straně je zákonný dojezd, na druhé straně fakt, že každá minuta hraje velkou roli. V životě člověka vážně ohroženého obrovskou. Ale když se tyhle věci sejdou, může opravdu nastat problém. Docela se toho bojím. Například když jedeme k bolestem břicha, které ale trvají už několik dnů a někde se stane dopravní nehoda. Tam vyjede jiná sanitka ze vzdálenějšího stanoviště, která pochopitelně přijede později. Jde o takzvaný souběh. Tyto výjezdy tvoří osmnáct procent všech výjezdů. A aby toho nebylo málo, pak tu jsou domy s pečovatelskou službou.

Jak to myslíte?

Krásná myšlenka, ale je to i komerce. Jen se podívejte, kolik jich vzniklo a jakou nabízejí dostupnost lékařské péče. Přitom lékaře nemají, šetří na personálu. Prostě se to řeší vytočením telefonního čísla 155. Do jednoho podobného zařízení, které nebudu jmenovat, jsme měli za jeden měsíc 72 výjezdů. To už přesahuje všechny meze. Záchranka nesmí být využívána jako levné taxi.

Co s tím?

Jednak legislativa a pak lidé musí vzít odpovědnost za svoje zdraví a chování. Prostě opilec si výjezd zaplatí sám. To není v civilizovaných zemích novinka. My hospodaříme stále se stejným rozpočtem a tyhle výjezdy nám vše komplikují. U zmíněných DPS jednáme s provozovateli i Středočeským krajem. Věřím ve zlepšení situace.