Ta na českém trhu působí od roku 2004, výrobky jsou k zakoupení například v obchodním řetězci Albert, který dlouhodobě spolupracuje s regionálními dodavateli. Akce v Petrovicích byla součástí kampaně U nás na farmě, kterou Albert pořádal.

„Zaznamenali jsme mnoho ohlasů a dotazů z řad našich zákazníků, kteří chtěli vědět, jak spolupráce mezi našimi obchody a regionálními dodavateli funguje v praxi. Proto jsme pro ně připravili den otevřených dveří na vybraných farmách po celé republice, aby se dozvěděli, jak se produkty dostávají z farmy na pulty našich obchodů," uvedla Dagmar Krausová, tisková mluvčí obchodního řetězce Albert.

Ekofarma St. Pierre je rodinná farma kousek od Petrovic zabývající se chovem koz, výrobou a prodejem produktů z kozího a ovčího mléka a provozem penzionu. Veškerá produkce je k dispozici i k přímému prodeji na farmě.

Je sobota, chvíle po poledni, na teploměru třicet stupňů nad nulou. Zhruba patnáctičlenná skupinka zájemců o kozí podívanou vyráží s průvodkyní a dlouholetou pracovnicí Jaroslavou Štemberkovou do, dalo by se říct, kozí školky. Stovka asi čtyřměsíčních koziček se zde připravuje na svou hlavní životní roli.

Průvodkyně ochotně odpovídá na všetečné dotazy a ukazuje směrem k odkoupenému pozemku se starou stodolou. „Museli jsme si pořídit hlídače. Psi nám totiž potrhali několik koz a nebylo to vůbec veselé," vysvětluje průvodkyně.

Pštrosí ostraha

Za plotem kupodivu nehlídá kozy ani jiný pes, ani ostraha, ale tvor mnohem autoritativnější a pro výletníky přitažlivější než kozy, kvůli kterým tu právě jsou. Hlava hlídače legračně vykukuje nad plotem a kouká, do čeho by zobla. „Kozy nám tu hlídá pštros. Ten si snad poradí. Od té doby, co tu je, k žádnému útoku nedošlo," potvrzuje dobrý nápad Jaroslava Štemberková.

Bydlí v Zahrádce, je vyučená biochemičkou v bývalém sedlčanském Laktosu a je už na farmě pomalu jako doma. Pracovala v objektu prý ještě před současným majitelem.

Vracíme se zpět do hospodářského dvora, podívat se na dospělé kozy do stáje. Jsou jich tu asi čtyři stovky. Hnědé a bílé, s rohy a bez. Na dotaz jednoho z dětí, proč je má některá koza rohy a druhá ne, odpovídá průvodkyně, že to je dáno genetikou. Jako u lidí, jimž dědičnost určí, zda budou mít světlé nebo tmavé vlasy.

Kozám se odebírá mléko dvakrát denně, strojově. Jedna dává v průměru 1,5 litru denně.

Chce to přístup

Dojit kozy, to chce přístup. A ten Marcela Grůbrová za půlroční téměř dennodenní praxi už získala. „Jsem sice vyučená v oboru kuchař – číšník, ale tahle práce se mi líbí a už bych neměnila. Navíc to mám kousek od domova," usmívá se mladá žena.

Ve výrobně exkurze končí. Je tu cítit desinfekce, ale vzhledem k denní době se momentálně nevyrábí. Výrobky jsou k zakoupení v prodejně. Na farmářských trzích, jak by se mohlo zdát, jeho výrobky prý neuvidíme.

„Akorát tak stačíme zásobit nasmlouvané obchodní řetězce, kde máme jistotu odběru. Ta právě na trzích není. Těžko si můžeme dovolit přivézt z trhů zboží zpátky. Není záruka, že prodáme vše," vysvětluje provozovatel farmy František Pešička. Bydlí v nedalekých Chramostech, kam se oženil. Jinak pochází z Hrazan, také nedalekých.

Od hraček ke kozám

Průvodkyně Jaroslava na něho prozradila, že se dříve živil výrobou hraček. Ptáme se proto, jak a proč se vlastně dal na farmaření a výrobu kozích produktů.

„Když jsem se oženil, dělal jsem dřevěné hračky. Nějak mě to přestalo bavit. Chvíli jsem měl autobazar. Po smrti otce jsem v Hrazanech zdědil statek. A protože jsme nevěděli, co s tím. Dva statky, jeden by si mohl začít vydělávat. Tady v objektu byl kdysi pan Maštalíř a ten sháněl kozí mléko. Tak jsme s manželkou začali 'dělat kozy'. Koupili jsme dojné stádo, postavili stáje. Pan Maštalíř se ale pak rozhodl, že končí a my neměli odbyt," vzpomíná na zhruba tři roky staré potíže František Pešička.

Když se šel s manželkou optat, zda by mu majitel stáje nepronajal, kývl a nabídl mu objekt k užívání celý. „Stádo jsme od něho odkoupili, stejně tak stroje a auta. Nemovitosti a pole máme v nájmu," rozhlíží se šéf farmy.

Říká, že má, co chtěl a když mu život nabídl skočit do farmaření rovnýma nohama, tak skočil. A zrovna v době, kdy lidé začali vyhledávat bio potraviny, do nichž se výrobky z kozího mléka, alespoň tedy v Zahrádce, řadí. „Našli jsme se v tom a už si neumím představit, že bychom dělali něco jiného," dodává František Pešička.

Kamarád inspiroval souseda

Aby byl prý ale spravedlivý, nemůže si za úspěch sám. Bez kamaráda, vlastně souseda Jana Zemana, by prý inspirace nepřišla. „Já jsem Františka pobídl, aby si pořídil kozy. Nápad přišel rychle. Teď je to v podstatě na něm a jeho ženě. Já bojuju za pekárnu v Sedlčanech a samozřejmě taky za Zahrádku," řekl Jan Zeman. Podle Františka jde o rovnoměrné rozložení sil.

„Já dokážu držet chod, ale ten marketing, to je zase Honzova doména. Přijet z pole a zasednout k papírování, to si neumím představit," váží si svého parťáka František Pešička.

Ekofarma St. Pierre je rodinná farma kousek od Petrovic zabývající se chovem koz, výrobou a prodejem produktů z kozího a ovčího mléka a provozem penzionu. Veškerá produkce je k dispozici i k přímému prodeji na farmě.