VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Reportáže studentů z českobrodského gymnázia

Kolínsko - Přečtěte si reportáže, kteří napsali studenti českobrodského gymnázia.

23.6.2013
SDÍLEJ:

Třída českobrodského gymnáziaFoto: Archiv studentů

Dachau – místo smrti
Adéla Kynclová

Dneska jedu do bývalého koncentračního tábora v německém Dachau. Nachází se v Bavorsku ve Spolkové republice Německa asi 15 km od Mnichova. Je to první nacistický koncentrační tábor (tzv. prototyp), podle kterého se stavěli další tábory. Navrhl ho a velitelem se stal Theodor Eicke. Tábor byl postaven již 2 roky před začátkem 2. světové války a původně byl určený hlavně pro politické vězně.

Vyjeli jsme s kolem časně ráno a po necelých 2 hodinách cesty jsme konečně na místě. Vjíždíme do vchodu areálu, trochu na mě dýchá strach či úzkost, ale vypadá to tu jako někde v muzeu , však jsme teprve na začátku. Jdeme do budovy, kde je napsáno Info, a cestou vidíme mnoho škol i skupin turistů, místo je docela turisticky zatížené, někteří drží u ucha zvláštní telefony. Později zjišťujeme, že to jsou speciální električtí průvodci. My jsme si, jak jsme potom zjistili, bohužel nevzali ani jeden, ale i přesto jsme to všechno poznali.

Naše dlouhá procházka tedy začíná. Když jdete po té hezky upravené cestě, podél níž jsou vystavěny velké tabule, na nichž se píší různé události či zajímavosti, tak ne každý by poznal, kde je, kdyby o tom nevěděl. Jdeme dál a po přečítání tabulí pomalu přicházíme ke vchodu samého srdce velkého areálu, který sloužil k velmi špatným činům. I tady na železných vratech, které jsou jen malá část z vysokých zdí obehnaných skoro všude, je napsán ne moc oblíbený, ale pravdivý nápis Arbeit macht frei (tj. práce osvobozuje). V celém areálu jsou také nechvalně proslulé spalovny a plynové komory určené k usmrcení lidí. Naštěstí nebyly používány k masivnímu vymírání. Lidé tu spíše umírali na hladomor, nemoci. Když vcházím do jejich příbytků, vysoké dřevěné, no vypadá to trochu jako postele na výšku tak 3-4 patra a do šířky pro lidí nepočítaje, tak mé smysly a mozek nechápou, jak něco takového mohlo vůbec existovat. Tyto domy si vězni stavěli sami holýma rukama. Jsou přímo uprostřed ostře hlídaného areálu, do jehož všech zákoutí je dobře vidět z vysokých hlídacích věží.

O velkém nástupním místě snad mluvit ani nemusím, a proto se jdu hned potom podívat, jak si žili správci, či " provozující " tábora. Již nejdu do těch malých dřevěných domečků, kde člověk neví, či je to ještě jeho noha, nebo už cizí, ale velké kamenné a hlavně vyteplené domy , to bylo něco pro SS. Je tu udělána výstava lidí, kteří tu sloužili, a nebo nejslavnějších vězňů. Ještě za těmito domy jsou vězeňské cely. Nízká budova budí strach už napohled, a proto jsme se dovnitř radši ani pořádně nedívali. Nesmím tu samozřejmě vynechat ani návštěvu hrobů usmrcených lidí a také velkého kostela s židovskou synagogou.

I v tuto chvíli na mnoha místech probíhající demokracie by se nemělo zapomínat na tyto velice smutné události. Lidé by se na tyto místa měli vracet a znovu a znovu si připomínat to, co už by se nikdy nemělo opakovat. Já jsem si z tohoto krásného výletu odvezla spoustu zážitků i nových poznatků o menšinách či nacistických bláznech. Každý by někdy měl poznat, co se dělo.

Reportáž z velikonoční slavnosti v Mníšku pod Brdy
Hanka Stranaková 

Tento rok se tradičně konala velikonoční slavnost v Mníšku pod Brdy a já jsem se rozhodla, že ji ani tento rok nevynechám, a to i navzdory nepříznivému počasí.

Když přijíždíme k zámku v Mníšku pod Brdy, už z dálky je vidět, že je zde méně aut, než většinou bývá v tyto dny. Také je zde značný rozdíl v počtu stánků oproti předchozím rokům – aby také ne, počasí není zrovna velikonoční. Mrholí, padá nepříjemný chladný deštík, smíšený se sněhem. Téměř okamžitě po tom, co vystoupíme z auta se začínáme třást zimou.

Vydáváme se po cestě směrem k mostu, který vede nahoru k bráně do nádvoří zámku. Těsně před tímto mostem je na dvou sloupcích vyvěšen transparent hlásající „Veselé Velikonoce," vedle cesty skupinka lidí připravuje terče, u kterých si především děti budou moci vyzkoušet lukostřelbu.

Postává zde také několik osob oblečených ve středověkých kostýmech, mající u sebe na vodítku velkého psa, který mi výrazně připomíná vlka. Myslím, že jsou to účinkující představení, které se bude konat nahoře na zámeckém nádvoří.

Jdeme po mostě směrem k zámku. Celá jeho levá strana je plná stánků, nabízejících všechno možné od speciálních druhů šunek, přes uzené sýry, dřevěné hračky a ručně malovaný textil až po hrnečky a dekoraci s velikonočními motivy.
Neodolám a u jednoho ze stánků si koupím uzený sýr s plátkem chleba – je výborný, proto si hned nechám zabalit několik dalších sýrů s sebou na doma.

Když procházíme branou vedoucí na nádvoří, slyšíme, jak se z prostoru před námi zaznívají výkřiky a kovové řinčení. Jak přicházíme blíž, zjišťujeme, že původcem těchto zvuků je skupina historického šermu, která zde vystupuje snad každý rok. Na chvíli se zastavíme a pozorujeme jejich představení, které je, nutno podotknout, vážně ohromující. Šermíři se pohybují s obdivuhodnou obratností a jejich výpady jsou tak přesvědčivé, že je to chvílemi skoro děsivé.
Když se dostatečně vynadíváme, rozhodneme se prohlédnout si stánky, které jsou postaveny po vnitřním obvodu nádvoří. Prodávají se zde další ručně malovaná trička, také keramické výrobky a staročeské trdelníky, nejvíce mě zaujal stánek, u kterého se prodává hmyz a rostliny zalité ve skle, jakožto přívěsky na klíče nebo ozdoba na stěnu. Připadá mi to zároveň odpudivé i zajímavé.
Mezitím končí představení historického šermu a nahrazuje jej vystoupení místní hudební skupiny, na jejíž muzice je nejvýraznější nezaměnitelný zvuk banja.

To už se ale příliš nezdržujeme a pomalu, ale jistě se přesouváme směrem k mostu vedoucímu ze zámku, přece jen, ta zima začíná být téměř nesnesitelná.

Cestou směrem dolu k parkovišti si ještě u jednoho ze stánků koupíme malá koblihová kolečka, která jsou v ten moment snědena, protože jejich lahodné chuti se prostě nedá odolat. Také se ještě na chvíli zastavíme v zámecké zahradě, kde se koná předčítání pasáží z Bible. Není zde příliš mnoho posluchačů a ani my se nezdržíme dlouho, než se vydáme do auta, abychom opustili tuto velikonoční slavnost.

Než odjedeme, ještě se naposledy ohlédnu. Kolem nápisu přejícího příchozím veselé Velikonoce se k zemi snášejí drobné sněhové vločky, po mostu vedoucímu k zámku proudí nahoru i dolu nepříliš velké skupinky lidí, občas se zastavující u stánků, myslím, že to není zrovna typický velikonoční pohled.

Takhle vypadala letošní velikonoční slavnost v Mníšku pod Brdy.

Vzhlížíme k Praze, nebo ji nesnášíme?
Jakub Ransdorf

Už jste jistě slyšeli takové to: "Pražáci, ti se mají dobře," nebo naopak, když někdo není z Prahy, tak se mu Pražák vysměje. Jsou opravdu tyto dva tábory tak rozpolcené, nebo tyto "nadávky" putují pouze z úst méně inteligentní části naší společnosti?

Politicky se snaží Praha spolupracovat se svým okolím, například v dopravní obslužnosti, kde všude kritizovaná Opencard platí i mimo Prahu.

Vzal jsem si vzorek respondentů (všichni jsou ze Středočeského kraje) a právě jich se ptal, v čem je Praha lepší než její okolí. Paní Lenka z Kolína si myslí, že Praha není lepší v ničem, zato Martina, která bydlí také v okolí Kolína, říká, že to je hlavně v přístupu k pracovním příležitostem a větším počtu obchodů. Martin z Kozojed označil Pražáky dokonce vulgárními slovy: "Pražáci jsou často zmrdi. Né všichni, ale většina se díky službám, kterým se jim v Praze dostává, tak chovají."

V čem se liší způsob chování Pražáků a nepražáků popisuje Tomáš jednou větou, a to způsobem trávení volného času, Martina k tomu dodává: "Pražáci jsou často drzí a přehnaně sebejistí."

Co se týče dojížděním za vzděláním, je to běžná praxe u mnoha lidí ze Středočeského kraje, kteří dojíždějí ať již do střední školy, gymnázia či na školy vysoké. Lenka k tomu podotýká: "Do Prahy se jezdit vyplatí, jsou tam poměrně prestižní školy." Pan Jan s vtipem podotýká: "Rozhodně se to nevyplatí, jelikož se musí brzy vstávat."

K další otázce, proč právě lidé ze Středočeského kraje dojíždí do Prahy, mi Tomáš odpověděl, že nakupuje a do Prahy se podívá jednou za týden až 14 dní. Paní Lenka nejčastěji Prahu navštěvuje kvůli hospodě U Malého Budhy, kam chodí vždy, když se do Prahy podívá, asi 5x do měsíce. Martin v Praze buď chodí s kamarády po městě, nebo nakupuje.

Všichni se shodují na jednom, vesnici by za Prahu nevyměnili, i když ji často využívají a bez ní by si asi nemohli dovolit takový luxus jako mají teď. Vztahy nikdy nebudou dokonalé, ale nejsou nijak nebezpečně vyhrocené jako třeba jinde, tedy kromě Martina, z něhož jsem nenávist k Praze a Pražákům přímo cítil.

Výlet do Francie
Kristýna Baštářová


Snad každý rok pořádá naše škola několikadenní zájezd do některé z evropských zemí. Letos jsme se mohli zúčastnit šestidenního poznávacího zájezdu do jižní Francie do oblastí Provence a Languedoc. Odjezd byl patnáctého dubna v půl osmé před naším gymnáziem. Počasí bylo poměrně teplé a i předpověď na další dny nebyla vůbec špatná.

Jelikož jsme autobusem do Francie jeli na noc, většina z nás později usnula, avšak jsme si i povídali nebo jsme se mohli dívat na film. Cesta byla velmi zdlouhavá a únavná. Přes noc jsme projížděli Německem a kolem páté ranní v úterý jsme přejeli hranice a byli jsme ve Francii.
Dále budu vyprávět o naší první zastávce v Palais idéal du facteur Cheval, neboli ve vysněném paláci pošťáka F. Chevala. Zde jsme zastavovali krátce před polednem a pamatuji si, že všem nám bylo velké horko a moc se nám to tu líbilo i kvůli tomu, že jsme se po dlouhé době strávené v autobuse mohli projít krásnou přírodou s kouzelným palácem. V úterý jsme ještě navštívili město Orange, kde jsme viděli Vítězný oblouk a amfiteátr postavený v prvním století našeho letopočtu. Navečer jsme se vydali do vinařského městečka, kde všude kolem byla spousta vinic a z nich krásný výhled na toto městečko. Později jsme se ubytovali v hotelu Formule 1 v Avignonu.
Ráno jsme se probudili, nasnídali a hned jsme vyjeli autobusem do městečka Grass, kde jsme navštívili výrobnu parfémů a potom jsme si i nějaký ten parfém mohli koupit. Odpoledne jsme se procházeli Verdonským kaňonem, kde byla úžasná příroda s mnoha skalami a řekou Verdon. Poté jsme jeli zpět do Formule 1 do Avignonu.

Ve čtvrtek ráno po snídani jsme vyrazili do Avignonu, města, ve kterém je Papežský palác, kde dříve sídlili papeži. Avignon je úžasné město s překrásnými památkami, avšak za dvě hodiny jsme ho opustili a mířili jsme na velmi vysoký most Pont du Gard. Pod mostem protékala řeka a viděli jsme na ní kanoistu s malým dítětem, a tak jsme mu zamávali a oni nám taky. Odpoledne jsme navštívili opevněné město Aigues Mortes, kde jsme obešli celé hradby a pak jsme si pochutnali na místní specialitě – palačince. K večeru jsme vyrazili do města Carcassonne, kde jsme se ubytovali ve Formuli.1. V Carcassonne jsme byli na večerní procházce ve čtvrtek a potom i v pátek ráno, kdy jsme šli do kopce, kde se nachází rozlehlá pevnost s výhledem na celý zbytek Carcassonnu. Pevnost v Carcassonnu, jak jsme se dozvěděli, je uvedená na seznamu UNESCO. Pátek byl první den, kdy teplota klesla pod osmnáct stupňů a my museli vytáhnout bundy, dokonce i deštníky, protože se později dopoledne spustil prudký liják. Všichni se potom utíkali ohřát do místních restaurací nebo hospod a venku nastal chaos. Po celém chladném dopoledni v Carcassonne jsme odjeli navštívit vinný sklep v pohoří Les Corbiéres u španělských hranic. „Bohužel" bez ochutnávky vína. Navečer jsme se už vraceli domů.

Někdy okolo deváté raní v sobotu jsme se šli koupat do bazénu v německém městě Amberg a poté jsme přibližně v půl čtvrté vystupovali v autobusu před naším gymnáziem a objímali se s rodiči.

Výlet se všem moc líbil a užili jsme si mnoho legrace. Poznali jsme mnoho krásných památek a někteří se také mohli francouzsky domlouvat s lidmi.

Naše dopisy obletěly svět
Tereza Houžvičková


„Maraton psaní dopisů je tradiční celosvětová akce Amnesty International s jasným cílem – shromáždit ve velmi krátkém období maximum dopisů na podporu konkrétních lidí – vězněných, pronásledovaných, utlačovaných. Maraton je každoroční ukázkou, jakou sílu mají obyčejní lidé z celého světa, když spojí své úsilí."
( www.amnesty.cz/maraton/ )

Jak už bylo řečeno v našem představovacím článku, účastníme se kdejakých politických a nepolitických, klidně i mezinárodních akcí, jako je například diskusní soutěž Studentská Agora, Maraton psaní dopisů nebo filmová noc.
Rozhodla jsem se vám vyprávět o (zatím) první mezinárodní akci, které jsme se zúčastnili – o Maratonu psaní dopisů, našem pohledu na něj a především o přípravách, které celému Maratonu předcházely.

Dne 26.listopadu 2012: Po více než půl roce jsem se přihlásila do své emailové schránky a mezi záplavou emailů od lidí a společností, o nichž jsem v životě neslyšela, jsem objevila email od Amnesty International s oznámením, že se (jako ostatně každý rok) bude konat Maraton psaní dopisů.
Když jsem o Maratonu pověděla spolužákům, byli nadšení a můj návrh, zda bychom takový malý Maraton mohli zkusit zorganizovat, byl jednohlasně přijat. A tak jsme se hned odpoledne přihlásili a začali netrpělivě vyhlížet balíček s informačními materiály, vzory dopisů, atp., který nám měl každým dnem přijít.

Na den lidských práv (10.prosince) strašíme ve škole už od sedmi hodin ráno. Stěhujeme na chodbu lavice z učebny, která nám byla uvolněná, a čím dál tím víc netrpělivě očekáváme balíček od Amnesty International, který stále nepřichází. Nakonec začínáme kreslit vlastní plakát s upoutávkou na Maraton, stříháme paní profesorkou vytištěné vzory dopisů v češtině i angličtině a svorně nadáváme na rychlost pošty v České republice. Jeden z hlavních organizátorů Maratonu celou situaci komentuje takhle: „Byly to strašný nervy, pořád jsme doufali, že ten balíček přijde, ale navzdory tomu, že už musel být na cestě strašně dlouho, pořád nepřicházel. Vůbec jsme nevěděli, co se s ním stalo a jestli přijde, nicméně jsme pořád doufali, že každou chvíli bude tady a my budeme moci provizorní materiály vyměnit za ty pravé.". To se podařilo hned následující den, kdy skutečně přišel všemi tak netrpělivě očekávaný balíček.

Celý zbytek týdne proběhl v poklidném a pohodovém duchu. Celkem se nám pro 7 námi vybraných případů porušování základních lidských práv podařilo vybrat 80 dopisů. Nejvíce, celkem 35 dopisů, bylo odesláno na podporu Maríe Isabel Francové, resp. její matce a viceprezidentce Guatemaly.
M.I. Francová byla před 12 lety znásilněná a zavražděná. Bylo jí 15 let. Její vražda zůstala nepotrestána. Výsledkem Maratonu psaní dopisů v tomto případě bylo zřízení oddělení pro vyšetřování sexuálních zločinů při státním zastupitelství a zavedení dalších opatření, které usnadní obětem přístup ke zdravotní péči i ke spravedlnosti.
Jen o 4 dopisy méně bylo napsáno na podporu Alese Běljackého, který je uvězněn za svou činnost coby předseda lidskoprávní organizace.

Na otázku, jak to bude s Maratonem psaní dopisů v budoucnu, další z hlavních organizátorů odpovídá takto: „Maraton psaní dopisů určitě plánujeme i na příští rok, a pokud bude zájem, budeme ho pořádat až do naší maturity. Jednou bychom ho také rádi zpřístupnili veřejnosti, ale pokud se někdy dostaneme až tak daleko je zatím ve hvězdách."

Ešus na soutěži

Tomáš Bedrník

Kozojedská, toho času punk-rocková, kapela Ešus se zaregistrovala do soutěže Startér Live v pražském XT3 klubu. V pondělí 18. 3. se hoši utkali se dvěmi dalšími kapelami. Jak to probíhalo, čtěte dále…

V prosinci 2012 se chlapci rozhodli trochu se zviditelnit. Na internetu narazili na hudební soutěž pro začínající kapely. Ani chvilku neváhali a přihlásili se. Zhruba po dvou měsících se produkce klubu ozvala a oznámila, že se zúčastní kvalifikačního kola v již zmíněném dni. Museli ale hrát pouze svoji autorskou hudbu, tak museli složit ještě několik „hitů", aby naplnili podmíněných 40 minut hracího času.

V den koncertu se šlo do školy, kde kluci celí natěšení nedávali vůbec pozor a nenápadně si všechny songy zkoušeli hrát na lavici. V pět hodin místního času se sešli v autosalonu Fiat Kohout Kozojedy na parkovišti se svými „drahými nástroji". Místo původních tří aut jim stačila pouze jedna černá Honda. Vyrazili směr Praha. Cesta byla pohodová a plná vtipu. O tom, jak se bude hrát, se kluci vůbec nebavili, prostě si to užívali. Na okraji Prahy nastal menší problém – kudy dál? Hoši si mysleli, že si řidič dělá srandu, aby je zastrašil a nahnal jim trému, ale on to opravdu nevěděl. Kdyby kluci včas nezakročili, tak by skončili místo na Žižkově v Hostivaři, a to je co říct. Po chvíli bloudění malými pražskými uličkami dorazili před klub, vynosili aparát a provedli zvukovou zkoušku.

V osm hodin místního času začali třískat do nástrojů. Lidé se divili, jak můžou takový „malý" kluci (15) hrát tak luxusně. Odehráli celkem jedenáct songů úplně jinak, než je měli natrénované, ale to je u nich normální. Jejich fanklub „Ešus Pogo Fans" rozjel nehorázný kotel pod pódiem, za což byla kapela nesmírně vděčná, jelikož ostatní návštěvníci klubu si popíjeli čajíček.

Ešus shrnul koncert jako největší nářez. Představili hodně nových písní, které hráli poprvé a naposledy, protože po skončení koncertu je opustil baskytarista a zakládající člen kapely. Na závěr trošku reklamy: Pokud máte zájem hrát v kapele, podívejte se na jejich facebook „Ešus (Oficiální)".

Lodě na vodě aneb Drahá sranda

Zuzana Žáková


Na Rašínově a Hořejším nábřeží se letos otevřel již 5. ročník výstavy 'Lodě na vodě', nově společně s druhou výstavou 'Karavany v Praze'. Výstava se konala ve dnech 17.-21.4. 2013.

Měli jste možnost zhlédnout lodě a karavany různých cenových kategorií a zároveň si užít sluníčka, na které se letos všichni těšili.
První věc, kterou pochytíte, když dorazíte na místo, je úpal. A taky samozřejmě nedostatek místa na parkování, ale na to si člověk po pár dnech v Praze zvykne.

Na výstavu jsem se velmi těšila, protože mi o ní vyprávělo mnoho známých a kamarádů, takže jsem přehlížela neskutečné vedro a ne moc hezký zápach z Vltavy.
Ale vezmeme to od začátku.

Dorazili jsme na místo, koupili si lístky a dostali se dovnitř. V tu chvíli se vám před očima blyští v protisvětle nádherné jachty, čluny a v neposlední řadě i stánek s občerstvením.
Když člověk prochází okolo těch všech lodí a z každé strany vám někdo nabízí své výrobky, připadáte si trochu jako na vietnamské tržnici, ovšem toto k těmto akcím bohužel patří. Nechyběl zde ani stánek pro děti, kde si mohly hrát a čekat na rodiče, kteří se kochali krásou okolo sebe.
Na výstavu jste tedy mohli vyrazit s celou rodinou. Děti dát do dětského koutku, maminku přistrčit blíže k obchodu s námořnickým oblečením a tatínka poslat na prohlídku těch nejluxusnějších lodí v celé Praze.
Když jsme prošli celé jedno nábřeží, počkali jsme si na převoz, který nás dovezl na druhou stranu, tedy ke karavanům.
1. reakce? Vauu…

Nedalo mi to, musela jsem vlézt do všech karavanů a pokochat se nádherným zařízením, které se ve většině případů pohybovalo okolo dvou milionů korun.
Ve 14:00 se konala exibice lodí, které se předváděly a ukazovaly, co umí.
Musím uznat, že při rychlosti některých člunů a jachet jsem se bála, aby ve Vltavě zůstala nějaká voda. Byla to skvělá podívaná a každý si přišel na své.

Pokud zrovna nenosíte po kapsách miliony, mohli jste si zakoupit například minijachtu, nebo minikaravan v podobě dětských hraček na dálkové ovládání, které jistě ocení i jiní rodinní příslušníci.
Jak shrnout výstavu? Ikdyž jsem od ní možná čekala trochu více, byla moc hezky uspořádaná, a i přes to neskutečné horko a úpal, který jsem chytla, jsem si ji velmi užila a příští rok se chystám jít znovu, abych porovnala nové a starší kousky jachet, plachetnic, člunů a karavanů.

Autor: Redakce

23.6.2013
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kolárku vyzdobili umělci sprejem
2

Kolárku vyzdobili umělci sprejem

Koncert kapely Love’n’Joy z Ukrajiny.
25

Pražskou kulturu chtějí přinést do Kolína

Už víte, kam vyrazíte o víkendu? Přinášíme vám tipy

Kolínsko - Přinášíme vám kulturní tipy z regionu. Vyrazit můžete třeba na sraz traktorů v Lipci.

Cerhenický Fit Cup vyhrál letos Jiří Miler

Cerhenice /VIDEO, FOTOGALERIE/ – Ideální počasí na běh se letos vydařilo na cerhenický Fit Cup – Běh Gustava Frištěnského.

Divadlu věnují volný čas, odmění je potlesk publika

Kolínsko - Divadelní sdružení, ochotnické spolky. Party obětavých nadšenců, kteří obětují svůj volný čas, aby bavili ostatní, aniž by očekávali jiné ocenění, než potlesk spokojeného publika.

DOTYK.CZ

Lžete a zase lžete, pronesla Valachová a pak se rozplakala

/ANKETA/- Zasedání parlamentních výborů nebývá nijak dramatické. Až na výjimky. Tou bylo středeční jednání senátního školského výboru, který posuzoval návrh novely zákona o pedagogických pracovnících, jehož hlavní součástí je kariérní řád.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies