VYBERTE SI REGION

Šedina: S manželkou zásadně nesoutěžím. Nejdu do věcí, které se nedají vyhrát

Kolín /ROZHOVOR/ – Má za sebou kariéru vrcholového sportovce. Když se však rozhodl s aktivní činností skončit, dal se na dráhu trenéra. A i tady sbírá úspěchy. Jeho svěřenci pravidelně získávají medaile na nejprestižnějších podnicích. Za svoji práci byl také náležitě oceněný. V anketě Sportovec roku 2014 se stal nejlepším trenérem.

26.2.2015
SDÍLEJ:

Ratislav Šedina.Foto: Zdeněk Hejduk

„Je to moc hezký pocit, současně ale i závazek pro další působení." vyznal se vítěz Ratislav Šedina.

„Rozhodně bych těm, kteří mi dali hlas, velice rád poděkoval a vzkázal, že bude jistě další motivací v mé trenérské činnosti," dodal.

Jak tento výsledek řadíte vysoko? Přece jenom jste porazil plejádu výborných trenérů – Benáčka, Slavíčka, Chybu a další…
Velice si vážím všech trenérů, kteří pracují s mládeží i se špičkovými sportovci. Nedělám v tom rozdíl, každé má své specifikum. Zcela jistě je to milník v mém trenérském působení. Je velice těžké nás trenéry vzájemně srovnávat, ale jinak jsem rád, že vznikla tato anketa. Někdy si myslím, že trenéři jsou až moc v pozadí úspěchů svých svěřenců. Beru toto ocenění jako snahu více zviditelnit nás trenéry, které každodenní práce s mladými lidmi baví. Vnímám to částečně jako ocenění všech mých kolegů trenérů.

Komu byste dal cenu vy osobně a proč?
V této pozici si nedovolím jednoznačně označit jedno jméno, mnoha lidem bych ve svém trenérském svědomí jistě tímto ukřivdil. Jsem rád, že je to anketa a může se prolínat mnoho názorů a mnoho úhlů pohledu. Jsem ale rád , že u nás v Kolíně, zdá se, je to prestižní ocenění.

Jste trenérem reprezentantky ČR na MS juniorů a ME družstev, dvojnásobné mistryně ČR v kategorii žen a pětinásobné juniorské šampiónky Heleny Jiranové, mistra ČR mužů do 22 let a reprezentanta ČR Matyáše Daleckého, finalisty MČR dorostu Aleše Moravce a úspěšných extraligových závodníků Zdeňka Baláčka a Jana Lonka. Jste zároveň vedoucím týmu mužů, který vybojoval historické sedmé místo ve finále mistrovství ČR družstev. Byl to opravdu váš nejlepší rok?
Těžko říci, v roce 2013 startovali Helena Jiranová a Matyáš Dalecký na mistrovství Evropy juniorů v Rieti s podobnými výsledky. Zdeněk Baláček překonal více než 40 let starý kolínský rekord na 400 m a jen nepříjemné zranění z extraligy ho připravilo o další výrazný posun a s vysokou pravděpodobností i o reprezentační start za Českou republiku v mezistátním utkání. Myslím, že obě sezony byly dost úspěšné i z pohledu vzestupu družstva mužů.

Tato anketa se vyhlašuje třetí rok. Podruhé vyhrál trenér z atletického prostředí. Královna sportu se zase vrací do popředí oblíbenosti. Vnímáte to taky tak?
Zcela jistě, vnímám to i z ohlasů z okolí mých četných známých. Jsem rád za nový atletický stadion a za podporu města, které si vážíme, a věřím, že můžeme i z pohledu lepších podmínek pokračovat ve vzestupu. Máme báječnou trenérskou partu a to je vždy zárukou možných úspěchů.

Když jsem nedávno jel kolem atletického stadionu, připravovala se tam velká spousta dětí. Jakou máte nyní základnu?
Poslední léta vnímám výrazný zájem o atletickou přípravu těch mladších ze strany rodičů a je pravda, že každý rok trháme rekordy v počtu aktivních členů. Nebojím se odhadovat, že jejich počet výrazně převyšuje šesti stou hranici, počty se každý týden navyšují.

Jak se dětí připravují? Zkuste stručně popsat model tréninků od těch nejmenších po ty nejstarší.
To by bylo dlouhé téma, zcela jistě jsme stabilizovali systém přípravy od mladších žáků po kategorii dospělých, na některých postupech průběžně pracujeme. Ale věřte, že někteří špičkoví atleti trénují i desetkrát týdně podle charakteru přípravného období. Naopak s mladšími postupně a dle mého názoru rozumně pracujeme na všeobecné přípravě, netlačíme jen na čistou atletickou přípravu.

Kolínská atletika vychovala ve své víc jak stoleté historii několik kvalitních a úspěšných závodníků. Dokážete všechny vyjmenovat a jakému sportu se věnovali?
Vyjmenovat všechny rozhodně neumím. Letos slavíme již 115. výročí založení atletického oddílu, jsme nejstarší mimopražský oddíl v Česku. Taková historie zavazuje. Těžko hodnotit z dnešního pohledu nadšence působící před sto lety, byl bych rád, kdyby mohli vidět, kde jsme dnes. Věřím, že jako pokračovatelé tradic atletiky v Kolíně obstojíme v sebereflexi. Přesto bych zmínil jedno jméno – Petr Elbogen.

Na kterého závodníka vzpomínáte nejraději a proč?
Tak já osobně na Luďka Bohmana a jeho nezadržitelný finiš v helsinské štafetě 4x100, kde brala Česká republika zlato. Od těchto dob jsme měli pocit, že se v Kolíně rychlí atleti prostě nerodí. Ale pozor, teď aktuálně jsme na sprintech 60 m a 200 m v hale minulý týden v kategorii dorostu získali dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili zásluhou Štěpána Hampla a Aleše Moravce. Tak se blýská na lepší časy i ve sprintech.

Vašima rukama prošla také řada skvělých sportovců. Který byl váš oblíbenec?
Vážím si všech sportovců, kteří umí dát svému sportu maximum. Sám vím, jak dovede být „lehká" atletika těžká, když chcete dosáhnout výkonnostního posunu. Jsem rád, že jsem mohl spolupracovat s mnohými z nich, na ta léta mám jen samé pěkné vzpomínky. Jako trenér jsem si jich v mnoha ohledech vážil stejně. Nebylo by korektní někoho jmenovat a jiné nezmínit.

Jsou sportovci, kteří měli talent, ale nedokázali ho prodat. Měl jste nějakého takového?
Někdy mám pocit, že jsem měl samé takové (smích). Je to samozřejmě nadsázka, ale vždy jsem si myslel, že jde dojít ještě dále, spokojenost není dobrý rádce. A to je právě ten motor, který vás v trenérské práci stále mobilizuje.

Trénujete holky i kluky. Kdo je poslušnější? Se kterou kategorií se vám trénuje lépe?
Upřímně, kdysi jsem si myslel, že nikdy nemůžu trénovat holky. Důvody raději nebudu popisovat. Pak jsem po spolupráci s Helčou Jiranovou zjistil, že ona je naprostý profesionál a dokáže jít za svým cílem. Názor jsem již změnil.

Téměř každý trenér má za sebou také závodní minulost. Přibližte vaše roky, kdy jste závodil?
Závodil jsem v Kolíně v sedmdesátých letech a pak v Praze do roku 1986. Měl jsem to štěstí, že jsem se setkal osobně s mnoha trenéry i závodníky světových formátů. Za všechny bych chtěl jmenovat trenéry Josefa Odložila a Miroslava Kváče. Nikdy nebyli mými trenéry, ale z četných kontaktů jsem se mnohému přiučil, mnohé vypozoroval a pochopil, že ve sportu nejsou omezené možnosti. Je třeba hledat a vydržet. Pro atletiku to platí obzvlášť.

Jakých největších úspěchů jste dosáhl?
Hned v roce 1980 po příchodu do Prahy jsem reprezentoval v halové sezoně v Sofii na mezistátním utkání do 19 let. Byl to bohužel můj jediný reprezentační start, konkurence v té době byla obrovská a vrcholila doba používání podpůrných prostředků. Do toho jsem nešel. Mimochodem teď běží o té době zajímavý film ze sportovního prostředí, některé lidi trochu podráždil!

Přibližte začátky vaší trenérské kariéry.
Od roku 1986 do roku 1990 jsem působil trenérsky v atletice Slavoj Bruntál jako trenér běžců a skokanů, zároveň jako trenér orientačních běžců a trenér lyžařského orientačního běhu. Příchodem do Kolína v roce 1990 jsem se vrátil k závodní činnosti na vytrvaleckých tratích 5000 m, 10000 m a maratón. Ty jsem běžel celkem dva. Ten první jsem dokonce vyhrál časem 2:31:02, 10 000 jsem zaběhl za 30:51,20. Roku 1994 jsem zanechal závodní činnosti. Trenérskou činnost jsem v Kolíně zahájil až v roce 2000 jako trenér běžců, postupně trojskokanů, oštěpařů. V poslední době inklinuji k rychlostním disciplínám jako sprint a skoku dalekému.

Patříte do rodiny, kde se o sportu asi hodně mluví. Vaše manželka je totiž také trenérka. Bavíte se doma hodně o atletice nebo naopak vůbec?
Mám pocit, že téměř každý den. V poslední době se nám oběma trenérsky daří a máme mnoho témat na vzájemnou konzultaci. Je to celkem fajn, vždycky jsme měli společné zájmy. Nejde jen o atletiku, rádi lyžujeme, jezdíme na motorce, prostě pohoda.

Hecujete se doma?
Právě poslední dobou dost, protože probíhaly mistrovství České republiky jak dorostu a juniorů, tak dospělých. Po mládežnickém šampionátu jsem prohrával, ale po tom dospělém vedu 3:1. Moje paní má díky Renatě Vocáskové zlato, já dvě stříbra a jeden bronz. Stále ještě ale věřím ve start Heleny Jiranové na mistrovství Evropy v Praze, a to bych se dostal do velkého trháku (smích). Tak uvidíme.

Když se společně pustíte do nějaké soutěže, kdo vyhrává?
S manželkou zásadně nesoutěžím. Nejdu do věcí, které se nedají vyhrát (smích).

V současné době se hodně mluví o tom, že děti málo sportují. Jak se na tento problém díváte a co udělat pro to, aby se situace zlepšila?
Tak tady jsem trochu už rezignoval. Když jsem v roce 1997 šel do konkurzu na ředitele 7. ZŠ, kde byly tehdy atletické třídy, s představou a vizí o větším zapojení všech dětí do školního tělocviku a do sportu obecně, nějaký úředník z odboru školství mi dal najevo, že takto to směrovat nikdy nebudeme. Podstatné se jevilo především správné vedení agendy a hlavně žádné problémy. Tehdy jsem pochopil, že ve školství nemám co dělat. Právě dnešní stav mi dává za pravdu, ale necítím žádné zadostiučinění. Myslím, že situace je ještě daleko horší. Není mi z toho dobře.

Vzhledem k vaší vytíženosti nemáte moc volného času. Ale přesto, když ho máte, jak ho trávíte?
Pokouším se i ve svých letech věnovat sportu. S partou kamarádů hrajeme malý fotbal v rámci kolínské ligy. Podle mých dosavadních životních zkušeností má sport obrovskou morální hodnotu a jsem rád, že s ním mohu být stále spojován.

Vizitka

Jméno: Ratislav
Příjmení: Šedina
Věk: 53
Zaměstnání: OSVČ
Trenérská kariéra: 15 let
Trenérské úspěchy: reprezentační starty svěřenců na MS a ME juniorů
Koníčky: lyžování, motorka
Oblíbené pití: Plzeňské pivo
Oblíbené jídlo: biftek
Motto: Chcete-li se dotknout hvězd, musíte mířit vysoko

Autor: René Volf

26.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hradby v Českém Brodě

Budou se opravovat hradby, kostel i sokolovna

Automatické sněžné řetězy jsou český vynález

Automatické sněhové řetězy. Nový vynález pochází z Česka

Na co dát v mrazech pozor u vašeho zvířete

Kolínsko - Mrazy nás stále neopouštějí a sem tam potrápí nejen nás lidi, kteří máme k dispozici vytopené místnosti a auta, ale hlavně zvířata. Právě na ně bychom měli v současném počasí myslet o něco více.

U labutě z Kolína byla potvrzena ptačí chřipka

Kolín - Vyšetření v Národní referenční laboratoři potvrdila ptačí chřipku H5 u nalezených labutí ze tří různých regionů. Jednou z nich je i Kolín. Jak uvádí Státní veterinární správa, jednalo se o volně žijící ptáky, nejsou proto přijímána žádná mimořádná opatření.

Studenti obchodní akademie připomněli Muzikál ze střední

Kolín /FOTOGALERIE/ – Americký film High School Musical se stal motivem maturitního plesu třídy 4.B Obchodní akademie Kolín, který se odehrál předposlední lednový pátek v Městském společenském domě v Kolíně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies