„Celkově jsem hodně zklamaná. Odjela jsem tam s větším očekáváním. Po kvalifikaci, která pro mě byla psychicky náročnější, jsem si myslela, že se dá závodit s každou závodnicí. Až na první, nebo první dvě. Na finále jsem se těšila a byla jsem dobře připravená. Ještě na rozcvičovacím stadionu vypadala technika dokonale, ale pak to nevyšlo, takže velké zklamání," přiznala závodnice z Kolína.
Kvalifikaci jste zvládla na jedničku, ve finále jste se ale trápila. Kde hledat příčinu?
Na hlavním stadionu jsem se asi nechala unést atmosférou a nedokázala být hlavou u hodu. A to se projevilo na výsledku. Když jsem potom viděla, že na čtvrté místo stačil takový hod, který umím hodit a který jsem už několikrát v sezóně hodila, tak mě to moc mrzelo. Dalo se tam hodit a bylo na to (mračí se). Takže jako jedinou příčinu bych viděla hlavu, vše ostatní bylo připravené.
Pár závodů před ME jste pravidelně házela za 70 metrů. Ve finále jste ale tuto metu nepokořila. Co bylo kromě hlavy špatně? Kruh, počasí?
Na nic z toho se vymlouvat nedá. Kruh byl pomalejší, ale to mě nevadí. Z toho naopak svou výškou mnohdy těžím, protože já stejně nejsem nikdy rychlá. A počasí taky v pohodě. Na finále bylo teplo a svítilo sluníčko. To mám ráda. Takže špatně asi bylo jen to, že jsem moc chtěla a už to bývá pravidlem, že když člověk moc chce, tak se to nepovede.
Přitom po kvalifikaci to vypadalo, že byste si mohla vylepšit umístění z prvního vašeho ME. Nakonec jste ale skončila na stejném, devátém místě. Který z těchto dvou šampionátů byl pro vás ze sportovního hlediska povedenější?
Povedenější bylo rozhodně umístění v Curychu. Tam jsem se vracela po zranění a dokázala se probojovat do finále. Letos s vyrovnanou výkonností přišlo i větší očekávání a určitý tlak z okolí. Finále je "samozřejmost" a s výkonem okolo 72 metrů se dá bojovat i o medaili. Pro mě další novinka a nepříjemnost, díky které jsem byla až moc svázaná.
V Holandsku jste strávila šest dní. Jak jste trávila volný čas?
Já toho volného času moc neměla. Přijeli jsme v pondělí odpoledne, úterý byl poslední trénink a středa závod. Poté byla chvilka odskočit si ze stadionu do města, ale bylo to jen hodně okrajově. Pak honem odpočívat, ve čtvrtek byl další den na přitrénování před finále a v pátek finále. V sobotu už jsem se vracela domů, tak jsem toho tentokrát opravdu moc nestihla.
Jaký byl pro vás nejlepší zážitek?
Nejzajímavější asi bylo, když jsme se šli podívat okolo tréninkového stadionu a blízko něj stál větrný mlýn. Něco jsme vyfotili a natočili a když se rozhodli, že se půjdeme podívat až k němu do dveří a oken, tak jsme zjistili, že někomu koukáme do kuchyně a přímo k obědu. Přišel za námi pán, který nám řekl jak to s takovým mlýnem chodí a řekl nám, že to je jeho dům, že v něm bydlí. Nedokážu si představit ten hluk jaký musí uvnitř být, protože mi stačilo stát jen venku a poslouchat jak to okolo těch lopat hvízdá (smích). A taky jsem si moc užila představení před finálovým závodem. To byla další nová fajn zkušenost.
Přivezla jste si něco ze šampionátu?
Přímo s motivem šampionátu jsem nedovezla nic. Nějak jsem neměla vůbec čas to shánět. Z Amsterodamu jsem si dovezla jen pár cibulek tulipánů, tak mi snad za rok vyrostou a kamarádům lízátka, které nejsou tak úplně pro děti (směje se) a prý chutnají fakt dobře (smích).
Jeden vrchol letošní sezony máte za sebou, druhý na vás čeká. Jaký program máte před olympiádou v Riu?
Po návratu jsem si odbyla teď týden v Kolíně, byla jsem na zátěžovém testu v Praze na Dukle, kam mě přijali jako profi sportovce a teď mě čeká o víkendu závod v Maďarsku a hned po návratu čtrnáct dní v Nymburce zakončené závodem v Novém městě nad Metují. A pak už jen 4. srpna odlet.
Cíle pro Rio?
Ty jsou teď jasné, i když zase ne úplně nízké. Důležité bude se probojovat do finále. To jsou většinou ty největší nervy. A potom by bylo nejlepší dostat se co nejvýš ve finálové dvanáctce. Nejraději bych byla, kdyby se mi povedlo to, co se na mistrovství Evropy nevydařilo, a to se prokousat až k osmičce a tam pak může být cokoliv navíc příjemný bonus.