„Když ona sbírala tituly, tak já jsem na atleťák začínala chodit. Skoro ji neznám,“ uvedla Kateřina Šafránková.

Potřetí v řadě jste se stala nejlepší sportovkyní Kolína. Co to pro vás znamená?
Je to pro mě odměna za celoroční trénink a snažení, takže jsem moc ráda, že se najdou lidé, kteří to ocení. A to jsem si myslela, že loňská sezona byla nic moc. Začátek se vyvedl, ale to bylo tak vše. Myslela jsem, že bez jediného mistrovského titulu nemám šanci prvenství v anketě obhájit. Takže mě to letos opravdu překvapilo a tím i potěšilo. Ale je pravda, že to je pro mě takový závazek na příští rok. Musím se snažit, abych si tuto cenu opět zasloužila.

Za sebou jste nechala několik sportovců, kteří dosáhli výborných výsledků, ať už to bylo na mistrovství Evropy nebo republiky. Překvapilo vás to?
Překvapilo mě to a moc. Čekala jsem se tak v polovině. A když jsem se pořád neslyšela, připadalo mi to neuvěřitelné. Pak když bylo vyhlášení míst „na bedně“, čekala jsem, že budu třetí a nic. Říkám si bezva, tak budu druhá a zase nic. To už se mě přítel zeptal, jestli jsem vůbec v desítce (smích). Takže to bylo vážně překvápko.

Kdo byl váš favorit?
Tak asi Pavel Kubát, Matěj Kubíček a Tomáš Sládek. Přeci jen oni měli skvělé výsledky na mezinárodní úrovni.

Vy jste se stala královnou i přesto, že jste nevyhrála velký závod. Jaký pro vás byl rok 2010 po sportovní stránce?
Zpočátku vypadala sezona bezvadně, nominace na mistrovství Evropy, český rekord žen do 22 let, pak jsem odjela na povinný cykloturistický kurz a vrátila se bez formy. Povedl se mi pak ještě jeden závod a konec (smích). Trénovala jsem, ale na mistrovství republiky dospělých chybělo štěstí, v Barceloně na mě dolehl nejspíš ten závod a na republikovém šampionátu jsem byla po týdenním marodění, kdy jsem nemohla být na soustředění. Tam jsem udělala vše, co jsem mohla. Bylo to v tu chvíli asi moje maximum a bohužel to o kousek nestačilo.

V loňském roce jste se zúčastnila ME v Barceloně, kde jste nakonec skončila na devatenáctém místě. Jaká to pro vás byla zkušenost z takto velkého závodu a jak na Španělsko vzpomínáte?
Je to úplně jiný závod oproti juniorským. Když víte, že vedle vás stojí světová špička, hází se mnohem hůř. Je to do příštích let veliká zkušenost. Jsem moc ráda, že jsem tam mohla být a vzpomínám na to moc ráda. Mohla jsem si po svém závodě užít závody všech ostatních a to bylo fajn. Mnohem lepší, než když bych seděla u televize.

Jak se vám líbil olympijský stadion, kde naše atletika zaznamenala v minulosti několik výrazných úspěchů?
Je to obrovský a moc krásný stadion. Byla čest na něm závodit.

Ve své sbírce máte již třetí korunku královny sportu. Pomalu se dotahujete na Renatu Hoppovou, která těch korunek má šest. Myslíte si, že je ve vašich silách tento rekord překonat?
Tak určitě je to výzva. Budu určitě ráda, když se k Renatě tím počtem nějak přiblížím.

Jak se vám líbilo slavnostní vyhlášení, které doznalo oproti minulosti několika změn?
Vyhlášení bylo pěkné, zábavné a i přiměřeně dlouhé. Velká změna pro mě byla ta, že jsem tentokrát nestála na pódiu se svým trenérem (smích) (její trenér Jiří Tuček několikrát slavnostní vyhlášení moderoval – pozn. red.).

Vaší hlavní disciplínou je hod kladivem. Váš rekord je 68,95 m. Na jakou metu vůbec pomýšlíte?
Ráda bych se přiblížila těm nejlepším a jednou s nimi i rovnocenně závodila. To je ale určitě běh na dlouhou trať a mám před sebou ještě moc a moc tréninků. V další sezoně bych se ráda přehoupla přes sedmdesátku a udělala tak první krůček k těm nejlepším.

Přibližte nám týdenní tréninkový plán úspěšné mladé sportovkyně a co všechno musí sportovec udělat pro úspěch.
Tak většinou je to tak, že do týdne nacpu osm zhruba dvouhodinových tréninků. V pondělí mám dva, úterý jeden, ve středu dva, ve čtvrtek mám volno a od pátku do neděle zase jeden. Do toho se sem tam učím, jezdím dálkově studovat do Hradce. Ve zkouškovém období, které je jednou za čtrnáct dní o víkendu, ta intenzita tréninků není taková, protože učení je náročné a do školy musím jezdit. Zrovna teď bych měla začít psát bakalářku. A další činností bude zařizování domku v Kolíně, kam se snad na jaře, možná v létě s přítelem nastěhujeme. A co sportovec musí udělat pro úspěch? Musí ho bavit to, co dělá. Musí obětovat mnoho času. Když není na tréninku, je třeba dobře regenerovat. Myslím, že hlavní je chtít a jít si za tím, co chci.

Vaše cíle do roku 2011?
Jako hlavní cíl mám co nejlepší umístění na ME do 22 let, které se letos koná v Ostravě. Proto bych byla moc ráda, kdyby já i čeští fanoušci mohli vidět naší vlajku na stupních vítězů. Je to takový můj sen. Dobře zazávodit před českým publikem. Před mnoha lidmi, kteří se budou dívat a držet palce. Bude to ale určitě dost těžké. Já nervák, abych se před domácím publikem nepo..... (smích). Dalším cílem je účast na MS dospělých v korejském Tegu a také účast na ME družstev ve Švédsku a přední příčky na republikových šampionátech.