Pavlík je odchovancem zlínského basketbalu. Od sezony 2004/2005 působil necelé tři roky v maďarském Atomeromu SE Paks, s nímž získal dva mistrovské tituly. V březnu 2007 přestoupil do Prostějova, kde hrál také v minulé sezoně. V posledním ročníku Mattoni NBL odehrál celkem 28 zápasů, v nichž nastřílel 228 bodů. Sezona pro Jana Pavlíka vinou zranění skončila předčasně, nezasáhl tak ani do bojů v play-off.
Před odchodem do zahraničí v době svého působení v Brně v sezoně 2003/04 zaznamenal průměrně 15,7 bodů, 4,8 asistencí a 3,2 doskoků na zápas. Výborné statistiky měl i o sezonu dříve v dresu BVV Brno, kdy dosáhl průměru 16,7 bodů, 5,8 asistenci a 3,1 doskoků.


Minulou sezonu, kdy jste hrál v Prostějově, vám hodně narušilo zranění. Jak sezonu hodnotíte?
První půlka sezony byla celkem dobrá. Trenér mě sice nepoužíval na pozici, na které jsem byl zvyklý hrát, ale hrál jsem a myslím si, že to nebylo špatné. Druhá půlka už nestála za nic. Prvního března jsem se zranil. Od té doby jsem nemohl hrát. Tuto část sezony bych raději vymazal.
Do Prostějova jste přestoupil z maďarského Atomeromu SE Paks, s nímž jste získal dva mistrovské tituly. V polovině třetího roku jste angažmá ukončil. Jaké pro vás byly necelé tři sezony, které jste odehrál v Paks?
První dvě sezony byly super, dva tituly, byl to skvělý zážitek. Začátek třetí sezony byl ještě dobrý. Hráli jsme i evropský pohár. Ale něco se tam zvrtlo. V týmu nám to moc neklapalo. Já osobně jsem toho moc nenahrál, protože jsem se zranil, přetrhl jsem si vaz v koleni. Pak jsem z Maďarska odešel.
Z Prostějova jste přestoupil do Kolína. Proč jste zvolil za své další působiště zrovna Kolín? Měl jste i jiné nabídky?
Přiznám se, že jiné nabídky, vzhledem k tomu, jak rychle jsme byli schopní se domluvit, jsem ani nečekal. Z Kolína přišla nabídka, s panem Sodomou jsme spolu párkrát mluvili a dopadlo to. Takže ani nevím, jestli nějaké jiné nabídky byly nebo nebyly. Vůbec jsem to neřešil.
S jakým cílem jdete do sezony 2008/2009?
Chci, aby se našemu týmu podařilo splnit cíle, které máme. Nejhlavnější je postup do play-off. Věřím, že se nám to podaří. Já osobně si přeju, jenom abych byl zdravý, potom už půjde všechno.
Co říkáte složení týmu?
Během června a července jsem byl překvapený, jak plynule se tým skládal. To jsem ještě nezažil. Už na prvním tréninku jsme se sešli všichni. Jsem rád, že se to takhle podařilo.
Už jste se stihl v Kolíně trochu rozkoukat? Jak se vám tady líbí?
S rodinou jsme si to tady už prošli. Moc se nám tady líbí. Dá se to trošku přirovnat k Prostějovu, který je sice větší, ale Kolín je hezčí. S Kolínem mě seznámil Jirka Šebek, ukázal mi to tady, kam zajít na oběd a tak.
Čekáte přírůstek do rodiny. Prozradíte kdy?
To bych taky rád věděl. Je to napsané na 5.října, ale myslíme si, že by to mohlo přijít dřív. Uvidíme.
Víte co to bude?
No, kluk. Já umím dělat jenom kluky (smích).
Jak jste trávil dovolenou? Jen odpočinkem nebo jste se i připravoval na sezonu?
Řekl jsem si, že si dám nejdřív pauzu, to jsem vydržel asi 14 dní. Pak jsem se začal hýbat. Byli jsme na týden u moře v Egyptě. Potom jsme byli v Maďarsku. Sem tam jsem potrénoval. Bylo to takové normální, nic extra.
Jaké jsou vaše koníčky?
Hlavně rodina. Syn je hyperaktivní, rodiče sportovci, tak i on toho naběhá hodně. Teď, když začala příprava, tak se snažím ve volném čase co nejvíc odpočívat. Rád se podívám na nějaký sport nebo na dobrý film. Na prvním místě je ale rodina, snažím se jim vynahradit to, že jsou se mnou na cestách.
Co považujete za největší úspěch ve své basketbalové kariéře?
Určitě ty vyhrané tituly. Potom i to, že jsem se dostal do reprezentace, kde jsem odehrál pár zápasů. Mým největším osobním úspěchem je to, že máme rodinu takovou, jakou máme.
Co vy a reprezentace? Pomýšlíšte na návrat?
Může se stát všechno. Pokud bude držet zdraví. Ale nevím, přeci jenom mi je už 30 roků. Musela by ta sezona hodně vyjít, aby pan trenér Ježdík projevil zájem. Nikdy neříkám nikdy, ale teď se soustředím na to, aby to vyšlo tady.
V kolika letech a kde jste začínal s basketbalem?
S basketem jsem začal ve Zlíně. Bylo to ve třetí třídě. Nejdřív jsem hrál hokej. Našim se ale nezdálo, že to je moc tvrdá hra, tak mě přemluvili na basket.

(Jana Kubartová)