Nedávno proběhlo slavností vyhlášení ankety „Atlet roku 2008“. Vy jste se nakonec v mládežnické kategorii stala celkovou vítězkou. Kam byste toto ocenění zařadila?
Co se týká ocenění, je právě „Junior roku“ to nejvyšší ocenění, které jsem kdy získala. Myslím, že jsem byla oceněna hlavně za stříbrnou medaili z MS juniorů, takže toto ocenění řadím právě k této medaili.
Když jste přebírala cenu, co jste prožívala?
Na prvním místě nervozitu a až potom radost. Samotné vyhlášení jsem si začala užívat až když jsem se svým oceněním seděla na sedadle a věděla, že už mě nečeká cesta v lodičkách na pódium a ani nečekané otázky.
V hotelu Ambassador, kde slavnostní vyhlášení proběhlo, jste byla ve společnosti samých atletických es. Jak jste se cítila ve společnosti Romana Šeberleho, Barbory Špotákové nebo Jana Železného?
Samotného setkání jsem se příliš neobávala, protože s většinou vyhlášených se znám osobně a to nejen ze soustředění a závodů, ale hlavně z letošního Evropského poháru družstev.
Měla jste možnost třeba s někým z nich promluvit osobně?
Jediná komunikace která proběhla byla ta před začátkem pořadu. Všichni jsme se setkali pod pódiem abychom se dozvěděli kudy a kam jít, takže jsme se pozdravili a prohodili pár slov. To byl totiž ještě klid. Po ukončení vyhlášení proběhlo společné focení a pak už nebyla příležitost. To všichni dávali rozhovory novinářům a neměli čas ani na své blízké.
Máte za sebou rok 2008. Jaký z vašeho pohledu byl?
Jednoznačně to byl ten nejlepší rok, který jsem kdy v atletice měla. Tréninky mě stály sice hodně času, ale nemám vůbec čeho litovat a proto pro letošek ještě přidám.
Kterého výsledku si ceníte nejvíc?
Největší cenu pro mě má stříbro z juniorského MS, ale také si cením mistrovského titulu mezi dospělými, kde jsem slušným výkonem (67,47) porazila účastnici olympiády Lenku Ledvinovou.
Na co byste nejraději zapomněla?
Nejraději bych zapomněla na den, kdy mi přišel trenér říct, že mě Lenka přehodila. To už jsem věděla, že je pozdě na to, abych něco změnila. A taky bych nejraději vymazala kvalifikaci na MS. To byla hrůza.
Dlouho to vypadalo, že pojedete na olympiádu do Pekingu. Nakonec vám nominace těsně unikla. Už vás toto zklamání přebolelo?
Bylo to sice velké zklamání, ale to je sport a může se to stát kdykoliv a komukoliv. Mě už to přebolelo. Nejprve jsem se na kladivo vůbec dívat nechtěla, ale nakonec jsem samozřejmě v noci vstávala abych viděla jak to Lence jde.
V příštím roce váš čekají tři vrcholy - mistrovství Evropy do 22 let, světová univerziáda a mistrovství světa mužů a žen. Na který z nich se těšíte nejvíc?
Nejvíc se těším na ME do 22let. To budu závodit ve své kategorii a budu mít největší šanci na dobré umístění. Mistrovství světa mužů a žen by byl bonus navrch. Takže pokud to všechno vyjde, tak MS dospělých i univerziáda budou obrovskou zkušeností.