Už z dálky je prozradil kouř z ohně.

Bezdomovci Pavel a Láďa seděli pod slunečníkem pokrytým ledem a sněhem a tvářili se nadmíru spokojeně. Když o tom přemýšlím, tak jsem spokojenější lidi dlouho neviděl.

Sice je občas někdo přijde mlátit, ale nikoho se nebojí. „O tom to je. Nikoho se neboj, jinak to vycejtěj a budeš vyřízenej,“ řekli mi.

V dnešním světě, kde se průměrný Čech neustále bojí o to, aby zaplatil jídlo, oblečení, dluhy, leasingy, spotřebitelské úvěry, hypotéky, dovolenou… tak najednou myšlenka „ničeho se neboj“ přijde neskutečně osvobozující.

Proč se vůbec snažíme bezdomovce násilím nějak „integrovat“, když se rozhodli žít si život, který jim vyhovuje?

Možná bychom měli skončit s násilnými pokusy o začleňování různých skupin společnosti do jednolitého bloku.

Nechme žít Pavla a Láďu u břehu Labe. „My nestojíme o žádný problémy,“ řekli mi. „Jenom prostě chceme, abychom si tady mohli žít,“ dodali.

Tak proč ne?

Další postřehy najdete v rubrice Názory z regionu.