VYBRAT REGION
Zavřít mapu

"Teprve v pokročilém věku jazyku českému se přiučil..."

KUTNÁ HORA, KOLÍN - Začátkem června se v rámci akce „130 let ve službách stříbrného města“ uskutečnila na Hrádku přednáška PhDr. Karla Sklenáře, DrSc., věnovaná osobnosti Jana Erazima Vocela.

14.8.2007
SDÍLEJ:

František Josef Beneš na rytině podle portrétní kresby J. S. v časopise Světozor 1871.Foto: DENÍK/Repro

Přednáška byla inspirací


Spěchala jsem, abych si měla kam sednout. Kromě starosti, jestli přednáškový sál nebude přeplněn, jsem se taky trochu strachovala, zda vystoupení renomovaného archeologa a historika nebude příliš odborné. Mé obavy však byly zcela zbytečné..

Všichni dychtiví posluchači se usadili pohodlně a pan doktor nesmírně poutavě přibližoval kutnohorského rodáka Vocela z jedné stránky jeho odborné činnosti, totiž jako archeologa. Při té příležitosti zaznělo několikrát jméno František Beneš a v závěru přednášející zalitoval, že na tohoto člověka se v Kutné Hoře jaksi zapomíná, ačkoli k ní měl blízko. A tehdy jsem se rozhodla přiblížit ho trochu alespoň čtenářům Kutnohorského deníku v pravidelných „Střípcích z archivu.“

Z Benesche se stal Benešem

Kdo byl tento muž a jaký měl vztah ke Kutné Hoře ? Jeho celé křestní jméno zní František Xaver Josef. Narodil se 6. srpna 1820 v Českém Dubu. Byl synem panského úředníka Josefa Aloise Benesche.

Ten byl znám jako zájemce o archeologii a vlastivědný spisovatel, češtinu však příliš neovládal. Vyplývá to jednak z německé podoby jeho příjmení, jednak z toho, že ani syn František se nikdy dokonale česky nenaučil.

Dočteme se, že „teprve v pokročilém věku jazyku českému tak se přiučil, že nejen přednášky míti mohl ve sboru archeologickém, nýbrž i články do Památek archeologických psal.“ Stal se z něj však „přesvědčený, i když střízlivě uvažující vlastenec“, jak ho hodnotí profesor Sklenář. Své příjmení psal vždy česky.

S archeologií začal při studiu

Už jako student se pod vedením svého otce vážně zajímal o archeologii, dějiny a památky Čech. Po studiích na plzeňském gymnáziu se věnoval chemii na pražské polytechnice. Dvacet let pak pracoval jako cukrovarnický chemik a později ředitel cukrovarů v různých místech.

Nejdéle působil v Suchdole u Kutné Hory (1839 – 1854). Sem nastoupil jako adjunkt na malešovském panství hraběte Dalberga, kterému Suchdol patří. ( K Benešovým příspěvkům do Časopisu Národního muzea z této doby je k příjmení připojována vysvětlivka „připojenec cukrárny“ - tak počešťovala jeho pracovní zařazení redakce).

Byl odborníkem na svém místě

Postupně se vypracoval až na ředitele suchdolského cukrovaru. Ve volném čase se věnoval archeologickým a historickým památkám v okolí. V Ottově slovníku naučném se o tom píše:

„Památky slavné minulosti naší v Kutné Hoře, Sedlci, Čáslavi a dalekém okolí byly mu milým předmětem studií, a horlivost a píle, s kterou si jich všímal a se přičinil o jejich zachování (tak například popsal valnou čásť panství malešovského v pátém díle Hebrových Hradů) byla příčinou, že ústřední komise pro zachování stavitelských památek v Rakousku jmenovala ho konservátorem kraje čáslavského.“

Pracoval i jako konzervátor

Kdo byl takový konzervátor? Byl to čestný úředník c. k. ústřední komise k zachování starožitností a památek. Jeho úkolem bylo poznávat památky ve svěřeném okrese, pečovat o jejich záchranu, zamezovat jejich případnému odcizení a o všem dění tohoto charakteru informovat výše uvedenou komisi.
Citujme zde opět Ottův slovník: „Konzervátor má právo dovolávati se pomoci c. k. úřadův, ano i předsedy zemské vlády… Působí k tomu, aby památky výtvarného umění nejen byly zachovány, nýbrž i ve své přiměřené způsobě udržovány a nikoliv změnami, slohu jich se protivícími, zohavovány.“

Zasloužil se o záchranu mnoha památek

Tuto funkci tedy František Beneš zastával od r. 1854. Staral se o obnovu Kostnice, kostela Nanebevzetí p. Marie v Sedlci, Hrádku a v posledních letech své činnosti získával státní, zemskou i obecní podporu na opravu svatobarborského chrámu.

Z poznávání památek čerpal i pro svou bohatou publikační činnost, jednak v různých odborných časopisech (např. v Památkách archeologických, Kutnohorských příspěvcích k dějinám vzdělanosti české, Světozoru a. j.), jednak ve formě samostatných publikací (např. „Fresky ve veliké síní bývalého cistercianského kláštera, nyní továrny na tabák v Sedlci“, Probošství kláštera sedleckého v Kouřimi“ a.j.)

Řadu svých prací věnoval také nedaleké Libici. K tomuto tématu se zachoval např. malý, německy psaný sešitek doplněný několika autorovými kolorovanými kresbami.

Stál u zrodu místních spolků

Beneš byl též jedním ze zakládajících členů prvních mimopražských archeologicko-muzejních spolků: Včely čáslavské a Archeologického sboru Vocel.V roce 1854 odešel do Trmic, kde se stal ředitelem cukrovaru hraběte Alberta Nostice. V jeho službách zůstal jen tři roky.

Už v roce 1857 byl komisí k zachování památek vyslán na studijní cestu do Itálie. Po návratu se usadil v Praze. Působil jako přísežný odhadce zemského soudu a revident u několika velkostatkářů a současně pracoval jako archivář hraběte J. Harracha . V této době navštěvoval na univerzitě Vocelovy přednášky z oboru archeologie, aby rozšířil své dosavadní znalosti oboru.

Přispěl k rozšíření sbírek muzea

V roce 1866 se stal členem jednoty svatovítské a zajišťoval výstavu klenotů svatovítského chrámu. Na Vocelův návrh byl 4. 12. 1867 zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Po Vocelově smrti byl jmenován konzervátorem měst pražských.

Stál i u zrodu Muzea hlavního města Prahy, které bylo slavnostně otevřeno 12. května 1883 a snažil se o rozšiřování jeho obsáhlé archeologické sbírky. Nejvýznamnější však byla jeho práce pro Národní muzeum. Profesor Sklenář o tom říká: „Byl činným členem Společnosti Musea království českého, zakládajícím členem Matice České, členem Archeologického sboru.

Pomáhal vystavovat a udržovat archeologické sbírky, které rozmnožil četnými dary a po odchodu F. J. Zoubka byl sborem doporučen do funkce jejich kustoda (zastával ji od počátku roku 1868 do 17. 5. 1879).“

František Xaver Josef Beneš zemřel 20. 5. 1888 v Praze. Svým celoživotním dílem se zařadil mezi významné osobnosti našich dějin a můžeme být hrdi na to, že dlouhodobě působil i v našem kraji.

14.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Svatobarborský zvon Ludvík rozezněli kutnohorští zvoníci v neděli 23. dubna v poledne na nějakou dobu naposledy. Největší ze tří svatobarborských zvonů, jejichž hlasy znějí nad údolím Vrchlice z věže bývalé jezuitské koleje, bude svěřen do péče odborníků.
11

Největší kutnohorský zvon Ludvík se na čas odmlčí

Pečeckou sokolovnu se pokusily zbořit Dymytry
63

Nabroušené kytary opět zazněly v Pečkách, místní sokolovnu se pokusily zbořit Dymytry

Nymburský půlmaraton přilákal více než 550 běžců

Nymburk /FOTOGALERIE/ - Rekordních více jak 500 běžců se postavilo na start pátého ročníku Nymburského půlmaratonu a čtvrtky.

FOTOGALERIE: V rámci Dne Země lidé uklidili lesopark Borky

Kolín - Oddíl T.K.Arnika uspořádal v lesoparku Borky akci nazvanou Den Země. Tato dubnová akce má v Kolíně své stálé místo. Od 10 hodin byl nejprve na programu úklid lesoparku, který kvůli špatnému počasí nebyl tak úspěšný jako v minulých letech.

Dovolená začíná. Kolín pátý duel prohrál

Děčín - Pomýšleli na prodloužení série a že si minimálně ještě jednou zahrají před svými skvělými fanoušky. Další radost jim ale nedopřáli. Basketbalisté Kolína v pátém utkání čtvrtfinálové série prohráli v Děčíně 48:82 a letošní sezona v Kooperativa NBL pro ně skončila. Sérii prohráli 1:4.

Muzea zahájila sezonu, nabízí nové expozice i akce

Kolínsko - Turistická sezona v muzeích v regionu začíná. Pro návštěvníky jsou i letos připravené různé novinky. Těšit se mohou na zbrusu nové výstavy i rozmanité exponáty.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies