VYBRAT REGION
Zavřít mapu

"Teprve v pokročilém věku jazyku českému se přiučil..."

KUTNÁ HORA, KOLÍN - Začátkem června se v rámci akce „130 let ve službách stříbrného města“ uskutečnila na Hrádku přednáška PhDr. Karla Sklenáře, DrSc., věnovaná osobnosti Jana Erazima Vocela.

14.8.2007
SDÍLEJ:

František Josef Beneš na rytině podle portrétní kresby J. S. v časopise Světozor 1871.Foto: DENÍK/Repro

Přednáška byla inspirací


Spěchala jsem, abych si měla kam sednout. Kromě starosti, jestli přednáškový sál nebude přeplněn, jsem se taky trochu strachovala, zda vystoupení renomovaného archeologa a historika nebude příliš odborné. Mé obavy však byly zcela zbytečné..

Všichni dychtiví posluchači se usadili pohodlně a pan doktor nesmírně poutavě přibližoval kutnohorského rodáka Vocela z jedné stránky jeho odborné činnosti, totiž jako archeologa. Při té příležitosti zaznělo několikrát jméno František Beneš a v závěru přednášející zalitoval, že na tohoto člověka se v Kutné Hoře jaksi zapomíná, ačkoli k ní měl blízko. A tehdy jsem se rozhodla přiblížit ho trochu alespoň čtenářům Kutnohorského deníku v pravidelných „Střípcích z archivu.“

Z Benesche se stal Benešem

Kdo byl tento muž a jaký měl vztah ke Kutné Hoře ? Jeho celé křestní jméno zní František Xaver Josef. Narodil se 6. srpna 1820 v Českém Dubu. Byl synem panského úředníka Josefa Aloise Benesche.

Ten byl znám jako zájemce o archeologii a vlastivědný spisovatel, češtinu však příliš neovládal. Vyplývá to jednak z německé podoby jeho příjmení, jednak z toho, že ani syn František se nikdy dokonale česky nenaučil.

Dočteme se, že „teprve v pokročilém věku jazyku českému tak se přiučil, že nejen přednášky míti mohl ve sboru archeologickém, nýbrž i články do Památek archeologických psal.“ Stal se z něj však „přesvědčený, i když střízlivě uvažující vlastenec“, jak ho hodnotí profesor Sklenář. Své příjmení psal vždy česky.

S archeologií začal při studiu

Už jako student se pod vedením svého otce vážně zajímal o archeologii, dějiny a památky Čech. Po studiích na plzeňském gymnáziu se věnoval chemii na pražské polytechnice. Dvacet let pak pracoval jako cukrovarnický chemik a později ředitel cukrovarů v různých místech.

Nejdéle působil v Suchdole u Kutné Hory (1839 – 1854). Sem nastoupil jako adjunkt na malešovském panství hraběte Dalberga, kterému Suchdol patří. ( K Benešovým příspěvkům do Časopisu Národního muzea z této doby je k příjmení připojována vysvětlivka „připojenec cukrárny“ - tak počešťovala jeho pracovní zařazení redakce).

Byl odborníkem na svém místě

Postupně se vypracoval až na ředitele suchdolského cukrovaru. Ve volném čase se věnoval archeologickým a historickým památkám v okolí. V Ottově slovníku naučném se o tom píše:

„Památky slavné minulosti naší v Kutné Hoře, Sedlci, Čáslavi a dalekém okolí byly mu milým předmětem studií, a horlivost a píle, s kterou si jich všímal a se přičinil o jejich zachování (tak například popsal valnou čásť panství malešovského v pátém díle Hebrových Hradů) byla příčinou, že ústřední komise pro zachování stavitelských památek v Rakousku jmenovala ho konservátorem kraje čáslavského.“

Pracoval i jako konzervátor

Kdo byl takový konzervátor? Byl to čestný úředník c. k. ústřední komise k zachování starožitností a památek. Jeho úkolem bylo poznávat památky ve svěřeném okrese, pečovat o jejich záchranu, zamezovat jejich případnému odcizení a o všem dění tohoto charakteru informovat výše uvedenou komisi.
Citujme zde opět Ottův slovník: „Konzervátor má právo dovolávati se pomoci c. k. úřadův, ano i předsedy zemské vlády… Působí k tomu, aby památky výtvarného umění nejen byly zachovány, nýbrž i ve své přiměřené způsobě udržovány a nikoliv změnami, slohu jich se protivícími, zohavovány.“

Zasloužil se o záchranu mnoha památek

Tuto funkci tedy František Beneš zastával od r. 1854. Staral se o obnovu Kostnice, kostela Nanebevzetí p. Marie v Sedlci, Hrádku a v posledních letech své činnosti získával státní, zemskou i obecní podporu na opravu svatobarborského chrámu.

Z poznávání památek čerpal i pro svou bohatou publikační činnost, jednak v různých odborných časopisech (např. v Památkách archeologických, Kutnohorských příspěvcích k dějinám vzdělanosti české, Světozoru a. j.), jednak ve formě samostatných publikací (např. „Fresky ve veliké síní bývalého cistercianského kláštera, nyní továrny na tabák v Sedlci“, Probošství kláštera sedleckého v Kouřimi“ a.j.)

Řadu svých prací věnoval také nedaleké Libici. K tomuto tématu se zachoval např. malý, německy psaný sešitek doplněný několika autorovými kolorovanými kresbami.

Stál u zrodu místních spolků

Beneš byl též jedním ze zakládajících členů prvních mimopražských archeologicko-muzejních spolků: Včely čáslavské a Archeologického sboru Vocel.V roce 1854 odešel do Trmic, kde se stal ředitelem cukrovaru hraběte Alberta Nostice. V jeho službách zůstal jen tři roky.

Už v roce 1857 byl komisí k zachování památek vyslán na studijní cestu do Itálie. Po návratu se usadil v Praze. Působil jako přísežný odhadce zemského soudu a revident u několika velkostatkářů a současně pracoval jako archivář hraběte J. Harracha . V této době navštěvoval na univerzitě Vocelovy přednášky z oboru archeologie, aby rozšířil své dosavadní znalosti oboru.

Přispěl k rozšíření sbírek muzea

V roce 1866 se stal členem jednoty svatovítské a zajišťoval výstavu klenotů svatovítského chrámu. Na Vocelův návrh byl 4. 12. 1867 zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Po Vocelově smrti byl jmenován konzervátorem měst pražských.

Stál i u zrodu Muzea hlavního města Prahy, které bylo slavnostně otevřeno 12. května 1883 a snažil se o rozšiřování jeho obsáhlé archeologické sbírky. Nejvýznamnější však byla jeho práce pro Národní muzeum. Profesor Sklenář o tom říká: „Byl činným členem Společnosti Musea království českého, zakládajícím členem Matice České, členem Archeologického sboru.

Pomáhal vystavovat a udržovat archeologické sbírky, které rozmnožil četnými dary a po odchodu F. J. Zoubka byl sborem doporučen do funkce jejich kustoda (zastával ji od počátku roku 1868 do 17. 5. 1879).“

František Xaver Josef Beneš zemřel 20. 5. 1888 v Praze. Svým celoživotním dílem se zařadil mezi významné osobnosti našich dějin a můžeme být hrdi na to, že dlouhodobě působil i v našem kraji.

14.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Ve středu v Kolínském deníku: prvňáčci z 3. základní školy!

Pochod. Ilustrační foto.

Kam na Kolínsku (nejen) za kulturou?

Oprava fasád zámku jde pomalu, ale má to tak být

Kolín – Tři dělníci s kladívky schovaní za plachtou a pokrok nikterak viditelný. Tak se některým Kolíňákům jeví postup prací na rekonstrukci historických fasád kolínského zámku. „Připadá mi to, jako když se tam prakticky nic neděje,“ nechala se slyšet Ludmila Kánská. „Ticho, jen sem tam nějaké ťuknutí,“ popsal své dojmy Matěj Trňák.

AKTUALIZOVÁNO

Do filmového nebe odešla Květa Fialová, Tornádo Lou z Limonádového Joe

Ve věku 88 let zemřela česká filmová legenda Květa Fialová. Slavnou herečku znali diváci především jako zpěvačku Tornádo Lou z westernové parodie Limonádový Joe, hraběnku z komedie Adéla ještě nevečeřela či z klasiky Babička a Šarlotu z Účastníků zájezdu.

Cukrovar čekají velké změny

Cerhenice - Dlouho připravovaná přeměna areálu bývalého cukrovaru v Cerhenicích se přiblížila. „Máme již dohodu se soukromým majitelem areálu, že přední část objektu vykoupíme, a to za evropské dotace, které podobný obchod umožňují. V cukrovaru by postupně měly vzniknout tři nové zóny,“ uvedl starosta Marek Semerád.

Krátce z regionu

Kolínsko - Přinášíme vám krátké zprávy z Kolínska.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení