A zřejmě zlomil dlouhodobý návštěvnický rekord. První akordy letošního ročníku patřily dvacet minut před horkým polednem kapele Exots, to ještě přespolní stavěli stany v rozrůstajícím se stanovém městečku pod lávkou a před sálajícím sluncem se většina fanoušků schovávala ve stínu amfiteátru.

Imodium vytáhlo fanynky pod pódium

Ale už třetí zde hrající kapela, Imodium, přitáhla fanynky ze stínu pod pódium. „Posílám pozdrav a energii Michalovi Hrůzovi, hrál na naší desce," sklidil bouřlivý potlesk zpěvák a kytarista Thom. Následující úvalský Medvěd 009 s trubkou a saxofonem, který nahradil nemocného Vladimíra Mišíka, postávající fanoušky roztančil. Očekávaný vrchol festivalu nastal o šestnácté hodině vystoupením Chinaski, když jejich frontman Michal Malátný přišel na pódium hrající na kytaru a zpívající uličkou mezi diváky. Pro pořadatele to byla první zatěžkávací zkouška po úpravě areálu a zmenšený amfiteátr se zaplnil téměř do posledního místa.

Raper Ektor měl malé zpoždění

Raper Ektor dorazil pozdě a fanoušci na jeho set čekali, následující Sto zvířat opět roztančili ty, co stáli i některé v posledních řadách pro sedící výběrem hitů ze svého repertoáru. To už se amfiteátr prakticky vůbec nevyprazdňoval, když kapela dohrála, část fanoušků odešla na jinou scénu, ale před začátkem dalšího vystupujícího už bylo opět plno.

Našlapaný kotel si tak užívaly jak kutnohorské Rybičky 48, které si na písničku My ještě nejsme starý pozvali dechovou kapelu Kolíňanku v uniformách a v hudební úpravě jejího člena Michaela Janovského, tak stále populárnější Mandrage, jež odpálili set jedním z největších hitů Hledá se žena a předvedli i slibovanou světelnou show.

Tečku na Kiss Delta stage, jak se největší pódium s největším diváckým potenciálem jmenovalo, udělal perfektní Wohnout. Druhá scéna, pojmenovaná Staropramen stage, byla tradičně vedle altánku a nabídla spíše tvrdší muziku.

Zahrály tři slovenské kapely

Program zde otevřela slovenská kapela Hrana, ze stejné země pocházely ještě punkový Konflikt a Zoči Voči. „Čeká nás ještě dlouhá cesta do Maďarska, proto jsme hráli tak brzy, ale do Kolína se vracíme v září a to budeme hrát delší program," pozval zpěvák a kytarista Konfliktu Robert Jurányi na festival Kolín natvrdo vol. 1.

Roztančenou pohodu s banjem a houslemi rozdávala kapela Poletíme?, i ta se do Kolína vrátí, tentokrát v listopadu společně se skupinou Děda Mládek Illegal Band.

Z Anglie dorazili China Shop Bull, do šedesátých let vrátili posluchače Doctor Victor, texty především pánskou část publika pobavily Kníry vzniklé na troskách populárního Tleskače, před jednou hodinou ranní zlíbal hudební publicisty po bednách se válející zpěvák Hentai Corporation Radek Škarohlíd.

Třetí scéna byla ve stanu u vchodu do areálu a i když se jmenovala Šapitó, tradiční cirkusový to tentokrát nebyl. Hrály zde buď začínající partičky nebo ty představující alternativní žánry počínaje celý program zde startujícím Szkratem přes folkového Pekaře či syna známého brněnského rockera Davida Dragouna s jeho Bandem až po regionálními muzikanty vytvořenou skupinu Hard To Frame.

A Banquet odehráli svůj poslední koncert

Svůj úplně poslední koncert zde odehrála kapela A Banquet. „Kluci chtějí dělat něco jiného a já taky, tak jsme se domluvili, že půjdeme každý vlastní cestou," shrnul to kytarista a zpěvák Matěj Káninský pocházející z nedalekých Veltrub. Při poslední skladbě kytarou roztrhal blánu na bubnu s logem a názvem skupiny, ještě před tím rozdováděné fanynky naházely na pódium své svršky a zůstaly jen v prádle.

I zde zahrála britská kapela, Killaflaw, u pamětníků populární punkové Kozičky, avizované na plakátech, nahradila parta říkající si Rosie.

Hlavní cestu lemovaly nejen stánky s občerstvením, ale prodávaly se zde i keramičtí koníčci na podporu hipoterapie v nedalekém dětském domově v Býchorách, kam jde tradičně i výtěžek festivalu, nechyběla Zeď nářků, kde si zájemce namaloval a pověsil svůj výtvarný vzkaz festivalu nebo vytvoření několikadenního tetování.

Publikum svítilo havajskými věnci

Za koupi panáka likéru rozdávaly hostesky havajský věnec a návštěvnický kotel tak svítil červenými věnci. „Jsme jediným festivalem, který si nehraje na čísla a neohromuje počtem návštěvníků, ale je jasné, že letos přišlo mnohem více lidí, než vloni, k čemuž samozřejmě přispělo i nádherné letní počasí. Pro nás ale není důležitý počet příchozích, ale jejich spokojenost a jak jsem se mezi nimi pohyboval, slyšel jsem, že spokojeni jsou," shrnul Martin „Cerveza" Řehoř z agentury Wink, který společně s Alešem „Barry" Burešem ze společnosti Barry & spol. a za podpory města Kolína festival organizoval.

V dalším případném rozšiřování festivalu brání pochopitelně i kapacita celého areálu. A jak oba organizátoři naloží s termínem akce, jejíž změnu si letos vynutil konkurenční, ale jen jednorázový festival nedaleko a ukázal se nakonec jako úspěšný?

„Během čtrnácti dnů vše zanalyzujeme a vyhodnotíme a potom oznámíme datum příštího ročníku," říkají.