O dvě hodiny později pak Vojta Vrtek rozesmával starší, školní děti Velkou cirkusovou pohádkou doplňovanou hojně žonglováním a artistickými čísly. Stejně jako v podvečer, kdy v představení Kabinet létajících úžasností předváděl své artistické umění zakončené žonglováním se zapálenými pochodněmi sedíce na jednokolce za asistence dvou diváků, při němž se nejvíce smály partnerky obou dobrovolníků.

Tři vstupy měli ve večerním programu herci divadla Uličník. Nazvali jej Reportáž z výšky, někteří z nich byli při tom na chůdách a na atrapy starých magnetofonů zpovídali přítomné, fungovali i jako organizátoři přesunů diváků, celkově ale působili rozpačitě a byli nejslabšími z celé letošní festivalové nabídky.

Naopak nejlepší byla vzdušná akrobacie dvou dívek, Češky a Švýcarky, říkající si Cie des Pieds Perchés v představení No Brain, No Pain, v němž na několik mezinárodních variací písničky, kterou u nás proslavila Yvonne Přenosilová pod názvem Boty proti lásce, předváděly nejen vzdušnou akrobacii v šálách, ale i humor s množstvím bot, nacházejících se jak na ploše kolem nich či nakonec navázaných k sobě coby další rekvizita. A při skákání jedné dívky obuté v bruslích na břiše té druhé, se opravdu tajil dech.

Klasickou pantomimu letos v programu zastupoval soubor Mime Prague s kusem nazvaným PŠT! a jejich etudám se smáli malí i odrostlejší diváci. Mezinárodní soubor Teatr Novogo Fronta, dlouhá léta usazený v Čechách, sehrál v Kolíně v rámci historie festivalu již mnoho představení, to letošní pojmenované Zero bylo z nich asi nejtanečnější, založené hodně na pohybu a nevyužívající tolik dalších rekvizit. I když ani tentokrát nechyběly ukotvené žebříky, divák žasl, co všechno se dá zahrát s obyčejnými gumovými rukavicemi nebo smaltovanými miskami.

Ti, co čekali velkou show s vizuálními efekty, byli trošku zklamaní, i když jedné velice zajímavé a proměňující se projekce se také dočkali.

Tečku za programem, který byl navštívený více než první den a jednu chvíli byly všechny připravené židle obsazené, udělal zpívající právník Petr Pečený a jeho kapela Doktor P.P. „Není to styl hudby, který bych nějak vyhledával, ale koncert měli perfektně připravený, na pódiu se pořád něco dělo a celkově se mi to líbilo," zhodnotil Jan Roth, předseda kulturní komise a sám muzikant.

V úvodu koncertu frontmana muzikanti z Doktora P.P. holili břitvou a oblékali do saka a bílé šály, všichni byli v oblecích v duchu mafiánských filmů s psími dečkami na botách a bavili i choreografiemi – na skladbu Rock'n' Roll Zombie si muzikanti vzali masky, zpěvák si „probodl" hlavu nožem. Nechyběla nejznámější písnička Jeliman i úprava letitého hitu Baby Come Back otextovaná coby Já a můj Bak. Po koncertě pak zpěvák ochotně rozdával autogramy a fotil se i s místními postavičkami.

Zaplněné náměstí i reakce diváků potvrdily, že pokračovat v tradici těchto festivalů, které svým zaměřením nikdy nebudou komerční, má rozhodně smysl a do kolínského kulturního života rozhodně patří.