Hrajete hlavně jazz a swing. Jak vám vyhovoval žánr sefardského folklóru? Je to styl hudby, kterému byste se chtěl věnovat?

Jazzu a žánrům s ním úzce spjatým se sice v poslední době věnuji dost, ale nedá se říct, že by nějak převažoval třeba nad vážnou hudbou, ze které pramení asi největší část mé obživy, nebo nad ostatními hudebními směry. Když se člověk chce hraním živit, neměl by být tolik žánrově vyhraněný. Jedním z důvodů mé dnešní spolupráce s Quandem bylo vyzkoušet si něco nového, protože s ničím takovým jsem se zatím nesetkal a podobné zkušenosti člověka inspirují. Nemohu však říct, že bych se tomuto typu hraní chtěl věnovat pravidelně, srdce mám někde jinde.

Bylo potřeba naučit se nějaké nové bubenické techniky, bylo Quando v něčem jiné?

Svět bicích nástrojů je nesmírně bohatý, na každou podskupinu je třeba mít zvládnutou jnou techniku. Takže když jste zvyklí hlavně na hraní paličkami na bicí soupravu a najednou máte jít hrát koncert na perkuse, kde se údery tvoří holýma rukama, je to trošku nezvyk. Před koncertem s Quandem v synagoze jsem doma trénoval tzv. palcový vír na tamburínu.

Kromě Quanda jste hrál i s Kolínským Big Bandem. Jak jste se k tomuhle stylu hudby dostal?

Hraní v big bandu mě odjakživa velmi lákalo. Všem bubeníkům bych to doporučil. V KBB jsem se toho dost naučil, ať už jde o rychlé čtení not, frázování, timing nebo vytvoření vkusného doprovodu.

V pátek jste s Kolínským Big Bandem hráli i s Bárou Polákovou. Jaké to bylo? Máte nějaké další známé muzikanty, se kterými byste chtěl hrát?

Páteční koncert na Kmochově Kolíně jsme si moc užili, atmosféra byla bezvadná, diváci úžasní. To se pak performuje skvěle, ať už člověk hraje cokoliv. Z českých interpretů by mi bylo velkou ctí doprovodit Dana Bártu nebo Romana Holého. Těch světových by bylo podstatně více, třeba Sting nebo Red Hot Chili Peppers, ale to už jsem opravdu ve velmi vzdáleném vesmíru (směje se).