Kolín - Kmochův Kolín je za námi. Jak uplynulý ročník hodnotí Jitka Křičková, jedna z členek organizačního týmu? Přečtete si, co nám řekla v našem rozhovoru.

Právě skončil 53. ročník Kmochova Kolína. Jak ho hodnotíte z pozice účinkujícího, diváka i člena nejužšího organizačního týmu?

Jako divák jsem se snažila navštívit hlavně koncerty velkých dechových orchestrů. Na festivalu jsme měli orchestr té nejvyšší kvality, republikovou jedničku, je jí Harmonie Šternberk, jejich koncert jsem viděla úplně celý a byla jsem z něj nadšena. Dále mne nadchnul páteční koncert Vojenské hudby Olomouc, Křídlovanka, samozřejmě Kumpán a Bojané. Viděla jsem i velkou část dalšího pátečního programu, ale dost koncertů ze soboty jsem nestihla, protože jsme připravovali nocturno Městské hudby F. Kmocha.

A jako účinkující?

Festival jsem si užila i jako flétnistka MhFK, náš program byl opravdu nabitý, pro mne největším zážitkem bylo setkání s hudebním skladatelem Pavlem Staňkem, který přijel jako host na uvedení své skladby Missa Lyrica, kterou jsme s MhFK hráli v chrámu sv. Bartoloměje.

V neděli mě potěšila návštěva zasloužilých dirigentů Jaroslava Zemana a Josefa Maršíka. Ale ocenila jsem i mladé sólisty Davida Gránského a Evu Burešovou, kteří přijeli na festival výborně a zodpovědně připraveni a byli takovým milým omlazením našeho programu.

Máme štěstí, že máme v Kolíně pana Bulína, který nám umí napsat skutečně hodnotné aranže šité na míru tak, aby si hudebníci dobře zahráli a přitom se hrály opravdové novinky i s takovými mladými populárními sólisty.

Myslím, že v programu nebylo nic, co by mne neoslovilo, škoda, že se to prostě nedá stihnout vše.

V čem se podle vás povedl? Jsou nějaké oblasti, které by podle vás mohly být vylepšeny?

Podle mého názoru se celý festival povedl. Dokonce jsem zachytila názory, že byl nejlepší za posledních mnoho let. Zde nabízím pohled jednoho z organizátorů, v posledních letech se v našem týmu vystřídalo několik lidí a za poslední dva roky se stmelila skupina skutečných nadšenců, kteří spolu skvěle spolupracují a odvádí kvalitní práci s maximálním nasazením.

Už každý ví, co je třeba dělat, vzájemně v sobě máme oporu a poučili jsme se i z chyb předchozích let. Maličkosti, které lze ještě zlepšit, se samozřejmě najdou vždy, letos bylo chyb naprosté minimum. Tento rok mi udělala největší radost nová nejmladší organizátorka mažoretek Anička Balíková, která do týmu naskočila až na jaře a svoji nelehkou úlohu zvládla naprosto skvěle.

V minulých letech rozdělovala veřejnost debata, zda má být součástí tradičního festivalu i modernější hudba. Jak tuto problematiku vidíte vy, jak hodnotíte současné pojetí festivalu?

Kmochův Kolín je pro mě srdeční záležitost. Letos byl jeho 53. ročník, já jsem se poprvé účastnila sedmnáctého. Stihla jsem dokonce i ten rok, kdy se nám 7. června narodil syn a festival začínal za pár dní. Od roku 2008 se s krátkou přestávkou podílím i na organizaci festivalu. Podle mého názoru je nutné proložit festivalový program i modernější hudbou, jinak by nám festival časem odumřel.

Musíme si získat další pokračovatele, nové mladé publikum. Na to tradiční také nezapomínáme, i starší diváci si zde našli mnoho zajímavých míst v programu. Ale nemohou chtít, aby byl celý festival „jen jejich". Každoročně sleduji hlavně reakce diváků, co se jim líbí, z čeho naopak nejsou nadšeni a čeho se vyvarovat, divák je pro nás to nejdůležitější zrcadlo.

Už teď spolu diskutujeme v našem týmu o budoucnosti, v hlavách se nám honí další a další nápady a je otázka, jak to bude dál.

Přidala byste nějakou scénu, nebo je tento počet podle vás dostačující?

Myslím si, že počet scén je naprosto vyhovující. Program je opravdu pestrý a více by už podle mého mínění ani divák neobsáhl. Už takto mnohdy řeší dilema, které části programu dát přednost. Mě samotnou velmi mrzí, že jsem třeba neviděla hrát některé dechové orchestry, hlavně Vimperk, Přerov, Jeseník a Letohrad.

Jak jste se vy sama dostala k hraní na hudební nástroj, kdo vás přivedl ke Kmochovu Kolínu?

Na hudební nástroj jsem začala hrát v osmi letech, paní Štrýglová z hudební školy tehdy obcházela základní školy a hledala děti s hudebním nadáním.

Tato skvělá učitelka potom velmi aktivně hledala talenty i v přípravce a starala se o dostatek hornistů, trumpetistů, pozounistů, tubistů a dalších hráčů. Byla zároveň organizační vedoucí dechového orchestru ZUŠ a neúnavně a s nadšením zařizovala vše, aby orchestr nestrádal. Takováto osobnost dnes bohužel velmi chybí.

Problém nedostatku dětí na některé nástroje tedy není v tom, že „děti nechtějí". Chtějí v Přelouči, v Chlumci, v Chrasti, v Chotěboři, aj. V Kolíně nemáme jiné děti než tam.

A od dechového nástroje už logicky vedla cesta ke Kmochovu Kolínu.

Těším se už teď na ten příští!