Už v tom jedeme všichni, co? V novém roce 2011. Popíšu vám svůj týden, který začal v neděli 2. ledna, kdy jsme se s panem Fuchsem vrátili z Egypta, a skončil v sobotu 8. ledna, výhrou kolínských basketbalistů nad Děčínem.

„Tak jak bylo v Egyptě,“ zeptalo se mě pár známých. „Umí stavět pyramidy, ale vařit neumí,“ odpovídala jsem, protože jsem si pár dnů dávala do pořádku svoji zažívací a trávicí soustavu. A aby se to nepletlo, k tomu jsem dělala korektury dceři mého pana nakladatele. Přeložila totiž z polštiny knihu profesora Michała Tombaka, Je možné žít 150 let?, a poprosila mě, abych jí „půjčila“ moje oči. A tak jsem četla její překlad slovo od slova, občas jsem něco poopravila, a moje zdravotní potíže pomalu ustupovaly. A víte, proč? Protože jsem se některými radami začala řídit.

Pravdy pana profesora do sebe zapadávaly, jako když si do sebe zaklesnete prsty pravé a levé ruky. Pokud se budu řídit nejenom některými jeho radami, ale všemi radami, tak vám garantuju, že tady budu minimálně do 130! Až kniha vyjde, dám vám vědět, protože bych byla ráda, abyste se dožili vysokého věku i vy, a já nebyla v roce 2080 ve Středočeském kraji jako Emilia Marty, z divadelní hry, Věc Makropulos.

Udělalo se mi tedy lépe, a tak jsem mohla být ve středu 5. ledna v kolínském Futuru, v knihkupectví Dobrovský, kde jsem každou první středu v měsíci od 16 do 17 hodin. Koupila jsem tam dodatečně vánoční dárek pro moji sestru Jolanu. Sex je hra, tak se ten dárek jmenuje. Není to kniha, je to krabička, a v ní jsou různé návody, jak si hrát.

Druhý den mi bylo ještě líp, což jsem byla ráda, protože jsem jela do Poděbrad, na pozvání Lázní Poděbrady. Besedovala jsem s lázeňskými hosty v kavárně Viola. Potěšilo mě, že přišli i místní, a slibovali, že na mě přijdou i příště, protože do Poděbrad budu jezdit pravidelně. A také jsem si na kolonádě koupila nádhernou bundu, kterou v Kolíně nikdo nemá!

V pátek jsem opět pročítala překlad pana profesora, a kromě jiného jsem se dozvěděla, že nejzdravější je voda, kterou necháte zmrazit a pijete ji po ránu rozpuštěnou. To bude pan Fuchs koukat, až si ji budu ke snídani rozbíjet kladívkem! Také jsem se dočetla, že například jablko v zimě a v létě má sice stejné množství kalorií, ale je něco jiného, sníst jablko v horkém létě nebo v chladné zimě.

Po jídle stejného jablka se budeme cítit různě, protože v zimě lidé obvykle špatně snášejí jablka - v těle je totiž chladno. Z hlediska kalorií je tento jev těžké vysvětlit, ale z pohledu starodávných dietologů je vysvětlení jednoduché. Jablko v sobě zahrnuje informaci o létě, tudíž obsažená energie má osvěžovat (ochlazovat) a nasycovat organismus vlhkostí, a to v zimě nepotřebujeme. Já tedy v zimě jablka nemusím…

V sobotu večer jsem šla s dcerou na basketbal. Kolínští hráli s Děčínem a vyhráli, určitě i díky mně, protože jsem hlasitě fandila, tak hlasitě, že se ke mně Rita naklonila a říká, mohla by ses, prosím tě, chovat normálně? Já vím, že to bude u tebe problém, ale zkus to…

Na konci utkání jsem na mobilu zjistila, že mi dvakrát volal pan Fuchs, tak jsem mu zavolala, ale musela s ním mluvit Rita, protože já ztratila hlas… Ale hlavně, že jsme vyhráli! Příště půjdu zase, ale tentokrát si s sebou vezmu plechovku s hřebíky a nějakou trumpetku! Panečku, to bude randál! Když jsem to Ritě řekla, přikývla.

„To z tebe budou mít radost.“ Potěšilo mě to. Ráda totiž dělám lidem radost…