Za jeho vedení přibyla na mantinelech a ochozech stadionu dlouhá řada reklam, jako první ve skupině Západ měli Kozlové reklamy i na kalhotách. Zavedlo se vyhlašování nejlepších hráčů stejně jako třeba například fandění roztleskávaček. Po celé čtyři roky se zvyšovala návštěvnost, otevřel se fans-shop, získala se stabilní podpora města. Kolín změnil začátky utkání na již tradičních 17.07 a 18.07, zavedla se tradice saxofonových hymen na začátku play off nebo soutěže pro diváky. Třikrát se hrálo play off ve vysokých patrech, loni dokonce prvoligová baráž. Všechny sezony přitom skončily vyrovnaným rozpočtem. Jak hodnotí manažer kolínských Kozlů Jakub Plašil své čtyřleté počínání v kolínském hokeji?

Proč jste se rozhodl ukončit své působení u Kozlů a dál nevykonávat funkci manažera A týmu?
Už prostě nemůžu. Když věci děláte naplno srdcem, a já to jinak nedovedu, musíte zákonitě dojít do bodu, kdy už to nejde dál. Tělo si řekne samo. Byl jsem čtyři roky radním města, pracovitým předsedou představenstva Správy městských sportovišť a pak čtyři roky manažerem hokejového áčka. Pokud máte hodně jasných a hmatatelných výsledků, je osm let maximum. Kdo to pod absolutní veřejnou kontrolou vydrží déle, je flákač a alibista, nebo pouhý nosič vody.

Kdo bude funkci zastávat za vás? Je nyní vůbec někdo takový?
Odmítám jakékoliv domněnky, že mě nemá kdo nahradit. Jsem jen člověk z masa a kostí a takových je spolehlivě většina.

Manažera A týmu jste dělal čtyři sezony. Nebude těžké to teď opustit?
Hokejový klub byl v šíleném stavu, v dluzích, jednou nohou v hrobě. Teď už není. Budu ho samozřejmě sledovat a také fandit kolínskému hJakub Plašilokeji.

Budete někde kolem hokeje dále pracovat?
Pouze předám všechny své věci, to jsem slíbil vedení.

Co všechno jste se za ty čtyři roky u hokeje o hokeji naučil?
Naučil jsem se zejména vidět na ledě to, co se tam ve skutečnosti děje. Ono je to dvojsečné, protože svým způsobem máte po hokeji.

Co vás na práci manažera nejvíc bavilo?
Dodržovat nastavená pravidla, tím pádem dělat i nepopulární věci a učit se. Musím zde poděkovat všem, kteří mi v tom pomáhali. Lidí si u hokeje vážím hodně, ale Václavy Nedbala a Ráce musím přeci jen vyzvednout. Ze současných hráčů pak Tomáše Pácala, Františka Moravce, Davida Muláčka, Karla Nedbala mladšího a Michala Klímu, protože to jsou opravdoví charakteři. Také z celého srdce děkuji všem, kteří přežili mé věčné škemrání o podporu a skutečně nás podpořili. Opravdu vám všem tisíckrát děkuji a klobouk dolů!

Co vás naopak nebavilo?
Mě to bavilo, i když je to dost náročná věc a také vím, že bez bojů a věčných konfliktů v životě nic nejde. Hlavně si cením toho, že jsem se dovedl stále zlepšovat postupně všechny čtyři roky, tím myslím v přepočtu na zajištěné peníze. To si schválně zkuste každý sám ve svém životě, to je hodně těžké.

V úvodu je výčet spousty věcí, které jste za dobu svého působení zavedl nebo toho, co se podařilo. Na co z toho jste pyšný nejvíc?
Pyšný nejsem, to vlastně asi ani nedovedu. Ale loňská baráž a celá ta atmosféra okolo ní (mimochodem skvěle zachycená ve filmovém dokumentu – pozn. red.), to byly asi vrcholné zážitky.

A aby to bylo vyvážené. Určitě za tu dobu byly i momenty, které byste raději chtěl, aby se nestaly. Budete i tady konkrétní?
Rozhodující třetí utkání letošního play off doma s Jabloncem, to byla pro mě poslední kapka. Dále mě vždy nadzvedne, když přijde zranění našeho hráče po nějakém, do hokeje nepatřícím, zákroku. To opravdu nesnáším. Těžký moment byl také, když jsem měl jít hráčům oznámit, že nám svaz anuloval body z prvního barážového utkání, hráči nás ale skvěle podrželi a oplatili to Prostějovu u nich doma výborným výkonem. Nebo poškozená auta našich fanoušků na venkovních utkání, v Kolíně to přeci nikomu nikdo nedělá.

Skončil jste vlastně letos až po sezoně. Bude nějaká rozlučka s týmem?
S klukama se rozloučím pár slovy, žádný sentiment. Na závěr se ale musím podělit o jeden zážitek, na který nikdy nezapomenu. Bylo to při letošním druhém utkání play off v Jablonci, po zákroku na Davida Šafránka, který přišel o šest zubů jednou ranou holí a sezona tím pro něho bohužel skončila. Naše početná skupina fanoušků hodila další dění na stadionu za hlavu a šla svého hráče a kapitána vyprovodit k sanitce, kterou obstoupila. A když se schylovalo k odjezdu do liberecké nemocnice, začali všichni spontánně skandovat "Šáfa, Šáfa", to bylo neskutečně lidské a doslova to se mnou zacloumalo. A pak se tam ještě poprali a spravedlivě, bojovali za Kolín víc, než, jak se později ukázalo, někteří hráči. Tak tady na to jsem tedy opravdu pyšný a děkuji za to!