A to všechno si užívali nejen hráči v poli, ale zejména oba gólmani. Nejenže to bylo derby, ale oba se dobře znají. Vždyť se ještě před pár lety potkávali v kolínských barvách, ostatně jako spousta dalších hráčů z obou mančaftů. „Už ráno mi pípla zpráva od Kuby Krále (gólman Poděbrad pozn. red), ať si vezmu velký pytel na ty góly, abych to pak odvezl domů,“ popisoval, jak se se svým protějškem hecoval brankář Žabonos Petr Muzika.

A co jste mu odpověděl?
Odepsal jsem mu, že si s tím poradím, ale že on za tou opožděnou vánoční nadílkou nebude vidět (smích). Prostě to bylo derby se vším všudy.

Takže nálada před utkání byla dobrá, žádná nervozita?
Nálada byla dobrá. Nejenom, že jsme se po dlouhé době sešli zase téměř v kompletní sestavě, ale na všech bylo vidět, že výhru prostě chtějí urvat stůj co stůj. Jinak derby s Poděbrady, to je vždy sváteční věc. Hráči z obou týmů se z devadesáti procent znají, tak to má o to větší náboj a všichni se mezi sebou hecují.

A co pak samotný zápas? První třetinu jste prohráli 0:1. Ani v tu dobu se nervozita nedostavila?
Byl to takový smolný gól. Špatně jsme si na ledě rozuměli s Pepou Kunáškem a Poděbrady šly do vedení hodně lacino. Okamžitě po té brance to na mě trochu padlo, protože gól byl pravdu dosti smolný a myslím si, že už jsme si takovýchto smolných chvil vybrali dost. Každopádně já jsem měl v publiku schovanou svoji soukromou podporu, takže jsem to hodil rychle za hlavu a okamžitě se vrátil do normálního provozního stavu. I na ostatních už v kabině před druhou třetinou bylo vidět obrovské odhodlání zápas zvrátit. A i když jsme prohrávali, věděl jsem, že to nemůže špatně skončit.

Ve druhé třetině jste nakonec rozhodli. Za záda ex-kolínského Krále jste poslali čtyři puky a bylo vymalováno. Nakonec jste vyhráli 7:2. V čem spočívala vaše převaha? Jinými slovy, čím jste zápas vyhráli?
Začnu jinak. Náš velký problém v minulých zápasech spočíval v tom, že když dostaneme gól, jsme jak opaření a nehrajeme dál. Tady jsme, ač nám soupeř i z kraje druhé třetiny dvakrát slušně zatopil, neustále hráli to svoje a odměnou nám bylo vyrovnání a následná střelecká kanonáda. Po vyrovnávacím góle bylo vidět, že naše sebevědomí stouplo někam do nebeských výšin, a to jsme potřebovali. Všem se pak hrálo určitě daleko lehčeji. Co se týče mne, určitě tomu tak bylo a zápas jsem si začal užívat plnými doušky.

Díky výhře jste se osmému místu, které zaručuje postup do vyřazovacích bojů, přiblížili. Jak vidíte vaše šance na účast v play-off?
Upřímně, pro mě osobně je play-off tabu. Před tímto zápasem jsme měli naprosto jiné starosti než play-off. Určitě je pravda, že play-off je svátek pro všechny a každý ho rád hraje, ale osobně budu rád, když tato sezona skončí v dobrém a budeme se v poklidu připravovat na tu další.

Jak moc těžký zápas to byl pro vás v bráně?
Nějaký tlak jsem určitě cítil, ale po prohraném zápase ve Slaném jsem nemyslel na nic jiného, než na to, jak tento zápas s Poděbrady zvládnout. A jelikož jsem věděl, že půjdu do brány, připravil jsem se na to podle svého a věřil, že to musí dobře dopadnout. Nic speciálního jsem však nedělal, jen jsem si v pátek vše důkladně připravil a o víkendu si dopřál více klidu a odpočinku. Co se týče samotného zápasu, z počátku pro mě moc příjemný nebyl. Hlavně po tom prvním gólu. Ale pak jsem si ho náležitě začal užívat jako ostatně asi všichni v týmu.

Na podzim jste dlouho nehrál kvůli zranění. O co přesně se jednalo a už je to úplně v pořádku?
Ve druhém zápase v Příbrami jsem si při zákroku udělal něco s vazy v kotníku. Bohužel jsem měl toto už minulý rok, a tak jsem věděl, že to bude na delší dobu. Nejhorší u takového zranění je to, že můžete dělat vše kromě hraní hokeje. A tak jsem musel přerušit hraní hokej na více než dva měsíce. Noha bohužel zatím není stoprocentně v pořádku, ale touha zase trénovat a hrát je větší, takže se to nechá i přes nějakou bolest vydržet. Prozatím musím nosit malou ortézu. Každopádně ale doufám, že se noha přes léto dá do kupy.