„Měl jsem jasno hned. Znám tu nějaké kluky, vím, jaký se tady hraje hokej, jak tady hokejem fanoušci žijí," vypočítával jednadvacetiletý útočník Jakub Frolík. Nyní hraje za Kozly, rozdává puky a zažil taky první zranění.

Jakube, na první mistrovský zápas v dresu Kolína asi nebudete vzpomínat úplně nejlépe, že? Na konci utkání se vám stalo krvavé zranění…
Bylo to v oslabení, lehl jsem do rány. Takové věci se musí dělat pro tým, udělal by to každý hráč. A jestli z toho jsou nějaké štychy nebo ne, na to se potom zapomene. Důležitější je vítězství a my vyhráli. Doufám, že diváci byli s naší hrou spokojeni. A doufám, že se budeme zlepšovat a vyhrávat dál.

Abychom to upřesnili. Vy jste si lehl do střely a puk zasáhl stehno. Bylo to poprvé, co jsem viděla, že by v podobné situaci vystřelený puk rozřízl nohu a muselo se šít…
Mně se to stalo rozhodně poprvé. Ale takový je prostě hokej. Nějaké to zranění k tomu patří.

Dobře, ale vy jste potom skoro další minutu ještě na ledě zůstal a s bolavou grimasou ve tváři dál bránil oslabení a dokonce si lehl ještě do další střely…
Střídat se v tu chvíli nedalo. Odjet ze hry a nechat tam kluky ve třech, to nešlo. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo lehnout si do další střely. Nemohl jsem bruslit, tak jsem chtěl být aspoň trochu platný.

Příprava nebyla pro Kolín příliš úspěšná a proti Žďáru jste vyhráli poměrně jednoduše. Bylo to možná malinko nad očekávání, ne?
Asi ano. V přípravě jsme byli rozházení a nebyli jsme ještě moc sehraní, tak jsme to po sobě jen tak házeli. Jsem rád, že se to proti Žďáru povedlo a doufám, že se od toho odrazíme a půjde to i dál takto dobře. A taky doufám, že se nám bude dařit podobně hrát i venku.

Kolín porazil Žďár 5:2 a vy jste byl u jednoho gólu. Popište vaši gólovou akci?
Suprově jsme odbránili v našem pásmu a Šáfa (David Šafránek pozn.red.) puk dobře prohodil a jeli jsme dva na jednoho s Vencou Jankovským. A já mu to dal. Nebyla to tedy ideální přihrávka, ale on to super zakončil. Zahrála to vlastně celá lajna, od beka po posledního útočníka. Tak by to mělo v hokeji být.

Vlastně všechny góly vyjma posledního, který byl do prázdné brány, jste dávali z brejkové situace…
Musíme ještě víc zapracovat v útočném pásmu, abychom si tam pomohli. Zdvojovali se, ztrojovali se a nezapomínali na hru dozadu. Musíme si i ve hře v útoku vytvořit nějaké lepší šance, abychom dávali i jiné góly než jen z brejků.

Jste v týmu nový a proti Žďáru jste hráli poprvé v nových dresech. Vybral jste si  číslo 67. Proč?
Měl jsem ho už v Mladé Boleslavi a trošku jsem se nechal inspirovat Frolíkem z NHL. To číslo se mi líbilo, tak jsem si ho už nechal.

To je to, na co se fanoušci ptají. Máte něco společného s tím slavným Frolíkem?
Ne, nemám. Mám tedy předky z Kladna, odkud on je, ale je to jen shoda jmen.

Když byste se měl představit jako hokejista, co byste o sobě řekl?
Celý život jsem hrál v Mladé Boleslavi a v minulé sezoně jsem párkrát naskočil i za 
A-tým. Ale nepodal jsem žádné velké výkony, neměl žádný velký ice-time. Hrál jsem jen čtvrtou lajnu. Sem do Kolína jsem chtěl, protože tu nějaké kluky znám a věděl jsem, co Kolín hrál loni. Když se mě pan Bukač ptal, kam bych chtěl jít,  jednoznačně jsem řekl, že chci do Kolína. Nikam jinam jsem nechtěl. Mohl to být ještě Nymburk nebo Vrchlabí, ale tam jsem nechtěl. V Kolíně vím, jak to žije, jak to fanoušci mají rádi. Jsem tu spokojený. Jsem rád, že tu můžu být a doufám, že se bude hrát dobře a vysoko jako loni.

Kolín má tým složený skoro jen z odchovanců. Takže diváci hráče třeba i znají osobně. Co byste řekl o sobě jako o člověku, aby i vás kolínské publikum trochu poznalo?
Nemám rád pomluvy a taky se snažím nepomlouvat. Někdy jsem trošku nervní, což by mohla asi nejlépe posoudit moje přítelkyně. A mám rád srandu v kabině.