Za posledních patnáct let svého působení provedl sbor dobrovolných hasičů v Dobřichově 46 zásahů u požárů. Další z velkých požárů vypukl v roce 1910. Tehdy hořela Lučební továrna v Pečkách. „Náš sbor plné dva dny pomáhal při likvidaci ohně,“ řekl Miroslav Levíček z SDH Dobřichov.

Kozlův hasičský počin - HLASUJTE ZDE

O čtyři roky později vypukla světová válka, což dobřichovský sbor citelně zasáhlo. „Do války odešlo mnoho našich členů a mnozí z nich se již nevrátili,“ zmínil se Levíček. Přestože prý odešli zejména ti nejlepší, sbor i dále plnil své poslání až do konce války.

Příkladem toho může být i velký požár v pečecké rafinerii cukru. „Tvrdilo se, že to byl vůbec největší požár té doby,“ vypíchl Miroslav Levíček. „Hořící kostky cukru létaly až čtyři kilometry od místa požáru,“ popsal nezvyklou situaci.

V roce 1917, kdy zemřel zakládající člen Čeněk Kvapil, se jeho pohřbu účastnili pouze čtyři členové sboru, protože ostatní byli vázáni vojenskou službou. „Válka hasičský sbor nerozvrátila, ale spíše jej semkla a utužila,“ osvětlil Levíček.

Při oslavách 40. výročí sboru sehrál spolek divadelních ochotníků v Dobřichově divadelní hru, která nesla název Obraz z hasičského života. Hra měla tři jednání a režíroval ji tehdy Karel Harapes.

O rok později byla do užívání sboru předána nová hasičská zbrojnice, do které záhy přibyla nová motorová stříkačka. „Díky ní byly zásahy sboru zdařilejší a rychlejší,“ rozpovídal se Miroslav Levíček. „Podařilo se tak zachránit spoustu domů a stodol od úplné zkázy,“ dodal.

Od roku 1955 se jednotka dobrovolných hasičů z Dobřichova pravidelně účastnila soutěží, a to s dvěma družstvy. Mezi ně patřil tým mužů a vedle nich i také dorostenek. Ty se probojovaly až do krajské soutěže, kde skončily druhé. Muži vždy končili v první desítce.

Na začátku 60. let nebylo v Dobřichově ani v blízkém okolí potřeba zasahovat u požárů. Přesto si Dobřichovští uvědomovali potřebu získání motorového vozidla a motorové stříkačky. A skutečně se již v roce 1964 dočkali. „Stříkačku ale nebylo kam uložit, protože dosavadní zbrojnice již nevyhovovala,“ přiblížil tehdejší situaci Miroslav Levíček.

Postavení nové zbrojnice bylo v plánu o dva roky později, ovšem plán nebyl uskutečněn. „V roce 1965 ale bylo zakoupeno další motorové vozidlo. Tím stoupl požadavek na výstavbu nové zbrojnice. Bylo však rozhodnuto provést úpravy a rozšíření té staré,“ popsal Miroslav Levíček. K rekonstrukci však došlo až v roce 1969. K dalším úpravám se přistoupilo až v roce 1988 a o osm let později se provedla přístavba zbrojnice.

Po několika letech stávající Praga RN dosloužila, bylo tedy potřeba zajistit nové vozidlo. Do výbavy Dobřichovských tak přibyl skříňový Robur. „Ten po větších úpravách karoserie zevnitř i z venku působil jako nový,“ nastínil Miroslav Levíček.

Vnitřek byl rozdělen do dvou částí. Jedna byla uzpůsobena na přepravu mužstva a druhá pro převoz stříkačky. Téměř dvacet let sloužil skříňový Robur. Pak bylo auto prodáno do kovošrotu a nahradila ho nová cisterna CAS 25.

Martin Šnajdr