Mužstvo totiž mělo po podzimu na svém kontě pouhopouhých sedm bodů. Kdekdo - zejména skalní - nepochybovali: tahle jízda pro náš mančaft skončí až v okresním přeboru…

Nestalo se tak. Díky novému vedení SK na čele s prezidentem Lubošem Holým. Jde o muže, který fotbal sám hrával. A nikde jinde než právě Na Kutilce. Od svých sedmi do osmnácti let. „Pak jsem to však zabalil,“ řekl Luboš Holý.

Podle slov těch, kteří vás znají, zbytečně a hlavně předčasně!
Podobné lichotky se sice dobře poslouchají, ale nemohl jsem konat jinak. Kvůli vysokoškolským studiím, které jsem nebral na lehkou váhu.

Vzal jste je natolik cílevědomě, že jste získal nejen magisterský titul, ale zvládl jste i doktorantskou práci z přírodních věd.
S odstupem času si znovu plně uvědomuji, že jsem se jako adolescent zachoval až neuvěřitelně rozumně. Fotbalem bych se sotva uživil.

Sport, především fotbal, jste však za hlavu nehodil.
Ten jsem si zahrál nejen za Brod, ale i fakultní celek. Na úrovni krajského přeboru.

Kdo, popřípadě co Luboše Holého přivedlo zpět Na Kutilku do místního SK?
Šlo výhradně o mé osobní rozhodnutí. Uskutečnilo se to přes vesničku, v níž jsem se narodil (Třebovle – pozn. red.). Tam jsem před dvěma roky začal dělat rovněž do kopané, na úrovni okresu. Letos se nám podařil postup do B. třídy. Shodou okolností v zápase s rezervou SK jsem se setkal hned s několika bývalými spoluhráči z dorostu. Ti mě nejen seznámili, ale současně i oslovili v duchu, že by SK moc pomohlo, kdybych Na Kutilku přišel. SK nepřestal být přitom klubem mého srdce. Proto jsem rád vyhověl.

S odstupem času, byť krátkého, nelitujete svého rozhodnutí?
Ani náhodou. Považuji svůj návrat jako sociální projekt. Týká se nejen mě, ale i přítelkyně Ivety Librové, která se snaží rovněž pomoci. Tím, že píše do novin o našich mládežnických nadějích.

Nezdá se, jde o fakt. Stihli jste v krátké době stabilizovat A mužstvo, které se zachránilo mezi středočeskou elitou.
Bez spolupráce s ostatními a především cílevědomým snažením mužstva by se to sotva vydařilo.

Padla zmínka o nadějích…
…pak se staráme o mladší, starší přípravky a žáky a samozřejmě dorost.

Jistě si máte o čem povídat s dlouhodobým a do problematiku SK zasvěceným čestným předsedou Zdeňkem Pačesem.
Určitě, určitě. Nejsem člověk, který vaří z vody. Pragmatismus je mi mnohem bližší a nejen čestný předseda je pro mě v těchto souvislostech oporou.

Naznačujete tedy, že jste se po svém příchodu nesetkal pouze se vstřícností, ale i důležitými poznatky, které bylo zapotřebí za pochodu řešit?
Přesně tak. A co nejen mě zvláště těší, to je fakt, že rozvoj našich mládežníků - díky tomu, že mají kolem sebe obětavé trenéry a v neposlední řadě i lidi, kterým není slovo psychologie cizí - nabírá neustále příznivější kurs.

Někdo by tohle vyznání mohl chápat jako slova naházená do větru.
Souhlasím. Byla by to pravda tehdy, pokud by zájem hrát v našich mládežnických družstev opadal. Ten, jak jsem předeslal, naopak nenarůstá.

To je jedna obrovská radost. Tu neméně velkou jste jistě měl, když se A tým zachránil v přeboru?
Ta záchrana je rovněž dílem těch, kteří pochopili, že se nedá fotbal na této úrovni dělat ze zištných důvodů.

Sokol Zápy, Štěchovice, které jste doma potrápili, si vybojovaly postup do divize. Právem podle vás?
Zápy disponují velmi kvalitním kádrem. Naproti Štěchovickým ovšem výš stavím Dobrovici. Jen nechápu, proč právě tento celek nesložil postupový reparát.

Dojde v letní pauze v kádru A mužstva k nějakým zásadním změnám?
Dojde. V každé řadě sestavy. Proto, aby tým šel výkonnostně nahoru a především, aby vstoupil do příštího ročníku mnohem úspěšněji.

Nelze se vás nezeptat, jako znalce regionální kopané. Co Kolín a jeho případné fotbalové ambice?
Pokud dostupné informace nelhaly, pak se tam prý pracuje koncepčně. Takže chtěl bych uvěřit tomu, že se Kolínští během dvou, tří sezon vrátí do ČFL.

(Mojmír Strachota)