Čerstvě nahozená omítka, nově zbarvený dům. Prostě idylka. Stačí však jedna noc a majitel objektu pouze zapláče.

Nad Čím? V noci se Pražskou ulicí v Kolíně prošla skupinka posilněná alkoholem nebo něčím jiným. Na všech domech a výlohách během několika málo minut vznikla rudá lajna. To si jeden z mladíků zpříjemnil cestu k domovu. Zmáčkl tlakový uzávěr u spreje s barvou, namířil jej proti zdi a jednoduše pokračoval v cestě.

Po rozbřesku se obyvatelé domů a kolemjdoucí nestačili divit. Omítky a výlohy zdobil červený pruh. Nezbývalo než pobrat mycí prostředky a vyčistit škody po vandalech. Škody v tomto případě nepřesáhli tisíce.

Městská policie v posledních měsících se skutečnými sprejery údajně nebojuje. „Přesný datum nevím, ale už několik měsíců jsme žádný případ nezaznamenali,“ popsal Viktor Prokeš z městské policie.

Grafiťáci: Jsme Rychlé šípy

Je jim osmnáct, oba se učí v oboru umělecký truhlář. Jelikož jejich téma je ožehavé, zůstali skryti pod přezdívkami Tonda (S) a Pepa (N).

Jak jste začínali?

S: Začal jsem v patnácti, kdy jsem se seznámil dnes už s místní legendou grafitti Ginem. Je to subkultura, do které patří i hip hop.

N: V deváté třídě.

Děláte i nelegální plochy?

S: Existují nepsaná pravidla, která dodržujeme. Památky v žádném případě. Když někdo pomaluje kostel, je mezi námi odepsaný. Ulice ke grafitti ale patří. Kdyby se malovalo jen na legálních plochách, nebylo by to ono.

N: Rádi vytváříme grafitti v nedostavěných docích v Drahelicích. Tam to nevadí.

Kdyby jste dostali od radnice zakázku na nevábnou zeď ve městě. Šli byste do toho?

S i N: Určitě.

Co vám tvorba grafitti dává?

S: Je to pocit svobody. Lidi se sjíždí z celé republiky. Hodně nás práce v partě stmeluje. A dá nám to ve finále víc, než kdybychom šli na pivko. Jsme Rychlé šípy této doby (smích).

Co konkrétně tvoříte?

S: Jména. Jednou jsem maloval také kulisy pro divadlo. Beru grafitti jako cestu k něčemu dalšímu. Spousta lidí vyjadřuje písmeny obrázky. Maloval jsem i plachty na různé mejdany.

N: Vytvořil jsem i logo jednomu kadeřnictví.

Kde jste se podíleli na grafitti?

S i N: Tak třeba na legální ploše na Malých Valech, kde máme dřevěný plot. Všichni bychom rádi poděkovali majiteli Otakaru Kolářovi za jeho přístup.Často malujeme v Lysé v průmyslové zóně. Rádi bychom postavili legální zeď na nymburském skate parku, kde jsme začínali.

Zkoušeli jste to někdy oficiálně?

S: Ano, napsal jsem seznam míst, kde bychom chtěli v Nymburce malovat a zašel s nápadem na radnici. Zmiňoval jsem tak například vysokou betonovou zeď za Eliškou u garáží nebo betonový teras u železničního mostu. Odradila mě spousta papírování.

Považujete grafitti za umění?

S: Za jeden ze směrů umění.

N: Je to seberealizace. A každá seberealizace, když je ovšem dobře zpracovaná, je umění.

Deník/ Lukáš Trejbal